Cesta za poznáním a komparací pěveckých etud ji přivedla do Itálie

Pěvecké etudy tvoří nezbytnou část při výuce techniky zpěvu. Často si etudy spojujeme s něčím nezáživným a nudným. Je tomu skutečně tak?

Když chce pěvec pokročit v oblasti pěvecké techniky, snaží se využít všech dostupných možností, jak toho dosáhnout. Ve výuce klasického zpěvu máme výhodu, protože existuje značné množství solfeggií a vokalíz, které jsou přímo určeny k tomu, aby pěvcům pomáhaly zdokonalovat pěveckou techniku. Cvičení etud je bezpochyby náročné, ale nevnímám je jako nudné a nezáživné. Naopak. Jsou pro mě inspirací. Studiem pěveckých etud mohu „nahlédnout“ do tehdejších hodin zpěvu a objevovat co a jakým způsobem vyučovali tehdejší pedagogové a jaké požadavky byly kladeny na studenty klasického sólového zpěvu.

Čím vás etudy učarovaly? Proč se ve svém výzkumu věnujete právě jim?

Vzpomínám si, že už během studia sólového zpěvu na konzervatoři bylo mým hlavním cílem mít krásný tón a co nejlepší pěveckou techniku. Cvičení do zpěvu mě bavilo a stejně tak detailní práce při překonávání pěvecko-technických překážek. To mi zůstalo do dneška, a proto, když došlo na výběr tématu, věděla jsem, že téma spojené s pěveckými etudami je pro mě to pravé. Zároveň se mi moc líbila pestrost a šíře tématu, protože se v něm spojuje hned několik fascinujících disciplín: dějiny hudby, historie a literatura zpěvu, metodika zpěvu a další. Volba tématu byla logickým vyústěním mého dosavadního studia a odráží všechno, co mě baví, zajímá a čemu ráda věnuji svůj čas.

Proč jste se rozhodla právě pro italské pěvecké etudy?

Itálii nelze přeskočit a ani opomenout, protože Itálie byla vždycky centrem hudebních a kompozičních invencí, které se šířily do Evropy a také do Čech. Od počátku gregoriánského chorálu byla Itálie vzorem hudební a pěvecké interpretace. Byla místem zrodu opery, operních divadel a důležitých pěveckých škol, které vychovávaly první operní pěvce. Rozhodnutí začít právě italskými pěveckými etudami bylo tedy úplně samozřejmé.

Liší se etudy v čase? Věnujete se jejich komparaci, tudíž předpokládám, že ano. Daly by se rozdílnosti zjednodušeně vysvětlit?

Ano, liší. Záleží na tom, na jaké konkrétní rozdílnosti se zaměříme. Všeobecně jsou pěvecké etudy odrazem vývoje dějin zpěvu v jednotlivých slohových etapách. Až do počátku 17. století byla potřeba pěveckého vzdělávání spojena církevní praxí. Změna nastala na sklonku 16. a 17. století, kdy vznikla opera. V té době se začaly komponovat pěvecké etudy pro jeden sólový hlas s doprovodem hudebního nástroje. Počátek opery s sebou přinesl zcela jiné požadavky na celkové používání a uchopení hlasu, proto se pěvecké etudy začaly systematicky vyučovat na pěveckých školách a byly zaměřeny na správnou interpretaci, užití a improvizaci pěveckých ozdob. V období klasicismu vznikaly etudy pro jednotlivé typy hlasů, jelikož kastráty postupně nahrazovaly sopránové a tenorové hlasy. V 19. století vývoj pěveckých etud a metodiky zpěvu rozmanitě krystalizoval nejen v Itálii, ale také v jiných zemích (Německo, Francie, Rusko). Romantická opera potřebovala vyškolené pěvce takovým způsobem, aby byli schopni spolu s hereckou akcí využívat hlas ve svých okrajových polohách po delší dobu, ve větší hlasové dynamice a s adekvátní dramatičností. Ve 20. století jsou pěvecké etudy a metodiky zpěvu úzce propojeny s výzkumy a znalostmi z oblasti anatomie a fyziologie hlasu. Některé z etud jsou dokonce komponovány pro koncertní účely.

Nedávno jste se vrátila z Itálie, kde jste semestr působila a měla jste možnost navštívit hned několik míst? Můžete mi svou práci v terénu přiblížit?

V Itálii jsem absolvovala čtyřměsíční praktickou stáž na Il Dipartimento Il Canto e Teatro Musicale na Conservatorio „Luigi Cherubini“ ve Florencii. Stáž probíhala ve dvou rovinách, vědecké a pěvecké. V rámci vědecké části stáže jsem pracovala a studovala v knihovně konzervatoře, vyhledávala hudební materiály a pěvecké etudy pro svoji dizertaci.  Seznámila jsem se s chodem knihovny a se všemi jejími pracovníky – muzikology a hudebníky, kteří zároveň působili jako pedagogové na konzervatoři. Badatelskou činnost jsem realizovala také v Biblioteca musicale Gaetano Donizetti v Bergamu, v knihovně na Conservatorio „Giuseppe Verdi“ v Miláně a v knihovně na Conservatorio „Benedetto Marcello“ v Benátkách. Kontakty s těmito knihovnami jsem navázala v prvním semestru doktorského studia a vzhledem k tomu, že byla moje návštěva předjednána dlouhou dobu dopředu (ještě před nástupem COVIDu), pracovníci knihovny s mou přítomností počítali a byli mi maximálně nápomocní. Má práce spočívala ve vyhledávání všech dostupných sbírek pěveckých etud, které jsem následně prostudovávala a některé z nich skenovala pro potřeby své dizertační práce. Druhá část praktické stáže byla zacílena na sólový zpěv. Vzhledem k tomu, že na italské straně koordinoval praktickou stáž maestro Leonardo De Lisi, operní pěvec, zároveň vedoucí katedry zpěvu na konzervatoři, mohla jsem po celou dobu stáže navštěvovat nejen teoretické přednášky zaměřené na muzikologii a hudební filologii. Měla jsem také praktické hodiny sólového zpěvu pod vedením prof. Donately Debollini, lekce zacílené na studium repertoáru a korepetice s prof. Caterinou Galiotto, hodiny italské dikce a zpěvu italského písňového repertoáru s prof. Leonardem De Lisi.

Objevila jste nějaký „poklad“? Překvapilo vás při návštěvách italských archivů něco?

Jakékoliv noty nebo pěvecká sbírka, která se mi dostala do ruky, byla pro mě „pokladem“. Často se jednalo o staré tisky a rukopisy, proto jsem byla poctěna už jen nahlédnutím do těchto sbírek. V knihovnách mě pokaždé něco mile překvapilo, ať už to byla možnost naživo vidět autograf skladby Ferenze Liszta v Benátkách, diplom o ukončení studia Giacoma Pucciniho v Miláně, pobyt v úžasné Biblioteca Donizettiana v Bergamu pod vedením Fabrizia Capitania nebo velká ochota všech pracovníků knihovny ve Florencii.

Kristýna Soukupová 

Vystudovala Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci, kde roku 2012 získala absolutorium v oboru Sólový zpěv pod vedením MgA. Petry Špačkové–Lintymerové. V rámci studií se účastnila pěveckých interpretačních kurzů barokní hudby či Mistrovských interpretačních kurzů Gabriely Beňačkové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V akademickém roce 2013–2014 nastoupila na Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové do pěvecké třídy MgA. Petra Špačka, Ph.D. Během studia na Hudební katedře absolvovala zahraniční stáž v oboru Music and Performing Arts na Akademii im. Jana Długosza v Czestochowe v pěvecké třídě Katarzyny Susky–Zagórskej. V letech 2014, 2017 a 2018 obdržela ocenění na Interpretační soutěži Pedagogických fakult České republiky s mezinárodní účastí. V rámci Pedagogických dnů vystupovala na Slavnostních koncertech pro Univerzitu Hradec Králové, při nichž spolupracovala s Komorní filharmonií Pardubice a Filharmonií Hradec Králové pod taktovkou dirigentů Pavla Šnajdra a Jana Zbavitele. Roku 2019 ukončila magisterské studium diplomem s vyznamenáním. V současné době pokračuje v doktorském studijním programu na Hudební katedře Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové v oboru Hudební teorie a pedagogika se zaměřením na výzkum pěveckých etud a jejich reflexi v pěvecké edukaci. Její repertoár zahrnuje operní a operetní árie, nejvíce se ovšem soustřeďuje na interpretaci písňového repertoáru českých a světových skladatelů.