Práce inspirované stým výročím vzniku Československa, nápadité a různými technikami zpracované textilní miniatury, jedenáct portrétů našich prezidentů, modrotiskové bytové textilie – to byl jen zlomek tvorby studentů a pedagogů Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty UHK vystavené v Galerii Kinský.
Přínosným výstavním projektem Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty UHK je přehlídka Textilní konfrontace, pořádaná katedrou od roku 2012 ve spolupráci s panem Františkem Kinským v Galerii Kinský Nového zámku v Kostelci nad Orlicí. Jejím posláním je prezentace aktuálních výsledků textilní tvorby studentů, absolventů a pedagogů katedry. Kromě samotné prezentace slouží textilní konfrontace i k porovnání, konfrontaci výsledků jejich tvorby. Akce se těší značnému zájmu veřejnosti a médií.
Letošní početná, pestrá a zároveň kvalitní přehlídka prací Textilní konfrontace IV byla v Galerii Kinský k vidění od 1. do 30. června 2019.
Studentská tvorba
Studenti doktorky Marie Hromadové na ni vystavovali práce inspirované stým výročím vzniku Československa, a to nápadité a různými technikami zpracované textilní miniatury a jedenáct portrétů prezidentů Československa a České republiky - koláží na tylu. Vystaveny byly rovněž modrotiskové bytové textilie studentů, navržené na téma Svět techniky a svět technologií. Patřily konfrontaci, ale i propojení, syntéze světa techniky se světem přírody. K vidění byly i jejich bytové textilie realizované technikou šablonového tisku na téma Hledání svatyně, hledání místa klidu, spočinutí v hlučném postmoderním světě. Studenti navazujícího magisterského studia Marie Hromadové se představili pracemi na téma Citace a interpretace v textilní tvorbě, modrotiskovými bytovými textiliemi, tentokrát na téma Banalita všedního dne, a volně komponovanými výšivkami. Studenti docentky Zuzany Hromadové a Marie Fulkové byli na přehlídce zastoupeni rovněž textilními miniaturami věnovanými stému výročí vzniku Československa. V případě studentů docentky Marie Fulkové pracemi vytvořenými na téma Zvuk. Jsou to závěsné textilie, tapiserie, při jejichž tvorbě studenti využili například tisk a zpracovávali i netradiční materiály, recyklovaný plast, kov. Studenti bakalářky Věry Prášilové vystavovali paličkované práce, například oděvní doplňky, studenti navazujícího magisterského studia docenta Vlastimila Vodáka prostorové objekty z drátů, respektive z drátěného pletiva, z textilních a dalších materiálů. Jeho zahraniční studenti, studenti bez předcházející zkušenosti s textilní tvorbou, byli zastoupeni panó převážně abstraktních kompozic s geometrickými motivy. Byly vytvořeny z netkané textilie ozdobené stehy barevných přízí a aplikovanými kousky textilií, stuh. V několika případech byla textilie zhodnocena tavením, respektive propalováním elektrickou pájkou. Studenti magistry Alice Rathouské se představili například vyšívanými kompozicemi inspirovanými dezény podkladových textilií.
A jak byli na letošních textilních konfrontacích představeni pedagogové?
Emeritní pedagožka katedry profesorka Marie Vaňková vystavovala prostorové a závěsné paličkované krajky. Patří k pracím, jejichž tvorbě se intenzívně věnuje zejména v posledních letech, k dílům inspirovaným základními hodnotami lidství. Ke shlédnutí byly například její krajky Ty a já (2013), Jeden lidský život (2012) nebo Zrod života (2016). Realizovala je Věra Prášilová. Z prací Marie Hromadové byla vystavena instalace koláží na vliselínu s názvem Pocta (2018). Instalace je věnována autorčině matce, která pracovala ve zdravotnictví. Pro autorku se stala symbolem láskyplné maminky a obětavé zdravotní sestry. Součástí koláží, aplikovaných na částech oděvu zdravotní sestry, jsou tištěné portréty matky a jejich pěti dětí. S myšlenkou instalace Pocta souvisejí rovněž vystavené autorčiny práce Ján (2018), Ester (2015), Mária (2018) a František (2018) z rozpracovaného cyklu Pokračování. Marie Hromadová pro něj byla inspirována příběhem vlastní rodiny, její kontinuitou. V cyklu jí jde o, jak napsala, záznam „předávání genetického odkazu nové pokračující generaci“. V pracích – kolážích na vliselínu se překrývá, prolíná její portrét s portréty rodičů a sourozenců. Zuzana Hromadová vystavovala vlněný plstěný koberec s abstraktní kompozicí z geometrických motivů (2017), Marie Fulková cyklus objektů Místa (2009), v němž ztvárnila technikou přenosového tisku místa, prostory, jejich půdorysy, v nichž dosud žila, bydlela, pracovala. Některé z objektů jsou světelné. Věra Prášilová pro výstavu vybrala režné lněné haleny (2017) s aplikacemi z paličkované krajky, Alice Rathouská pánské košile doplněné tylovými sukněmi ozdobenými litou, plastickou krajkou. Košile se sukněmi vytvářejí originální dámské společenské šaty (2014 a 2019). Magistra Gabriela Popovičová vystavovala sérii výšivek (2017). Patřily k nim například Modrá výšivka na modrém pozadí nebo vyšité části předrozchodových a porozchodových SMS zpráv. Pro výstavu vybrala také kolekci pestrobarevných háčkovaných kruhových Kalendářů (2018 – 2019). Vlastimil Vodák vystavoval vazebnou tapiserii Sousto (2017), inspirovanou mezilidskými vztahy, a objekty z hliníkových drátů a z drátů pokrytých barevnými bužírkami. Objekty s názvy Na hraně (2018), Novotvar (2018) a Nedorostlá krychle (2018) byly vytvořeny tkaním a paličkováním. Jejich spoluautorkou je Radka Vodáková .
Práce, které byly prezentovány, konfrontovány, jsou invenční, profesionálně provedené a přes různorodost tematickou, námětovou, žánrovou, přes různorodost technik, kterými jsou zpracovány, přes rozdílnou zkušenost s příslušnou technikou, s jejím zvládnutím, osvojením si jí..., bylo celkové vyznění výstavy neobyčejně pozitivní. To je bezpochyby také dokladem skutečnosti, že studenti jsou pedagogy vedeni k tomu, aby nejenom profesionálně zvládli příslušné techniky, příslušné „řemeslo“, ale zároveň přistupovali k zadaným semestrálním, klauzurním, bakalářským a magisterským pracím tvůrčím způsobem, s originalitou, kreativně, netradičně, aby se nebáli experimentovat.
