Očima studentů

Jaká byla Vaše motivace k přihlášení do projektu kolegiálních sítí? S jakým očekáváním jste do něj vstupovali?

• „Já jsem moc nevěděla, co to je supervize a z vlastní iniciativy jsem se tedy zapojila do kolegiálních sítí. Právě abych zjistila, jak mi to může pomoci nebo jak se můžu inspirovat.“
• „My jsme se se supervizí setkali na seminářích osobnostně-sociálního výcviku ve skupině a já už jsem věděla, že do pátého ročníku jdu s tím, že budu pracovat na půl úvazku, a že to pro mě bude psychicky náročný rok, a tak jsem pro sebe chtěla něco udělat. Takže očekávání jsem měla, že to bude podobné supervizím, které jsem zažila do té doby, což se tedy splnilo.“

Jak probíhala setkání ve skupinách, které byly složené z různorodých rolí a osobností?

• „Ve skupině jsem se cítil dobře. Povedlo se nám vytvořit otevřené a bezpečné prostředí, ve kterém jsme se zvládli podpořit, ale i spolu nesouhlasit, což je pro mne hodně důležité. Každý přinášel do skupiny vlastní témata, každý dostal prostor.“
• „Mně to třeba přijde skvělé spojení. Při projektu jsem zjistila, že akademici jsou taky lidi a řeší vlastně stejné problémy jako my studenti a zároveň učitelé třeba na středních školách, že i na akademické půdě si prostě musí dělat nějakou přípravu stejně jako my, takže řeší třeba efektivitu příprav, nebo řeší opisování v hodinách, což se děje napříč všemi stupni škol. Takže mě překvapilo, jak ta témata jsou vlastně univerzální pro všechny tři kategorie, se kterými jsme se setkali.“
• „Kolegiální sítě mi pomáhají v tom, že můžu pochopit víc sama sebe, ale i akademiky i fakultní učitele. Nahlížet na to z jiných stran, sdílet moje zkušenosti, zamýšlet se nad tím, co bych mohla udělat jinak, jak bych se zachovala i v roli ostatních.“

Jak jste účast v kolegiálních sítích prožívali? Jaké jste při nich měli pocity?

• „Pocit porozumění, oživení vlastních zkušeností, pocit, že nejsem sama.“
• „Byl to kvalitně využitý čas, kde se nikdo nemusel ničeho bát, nikdo nikoho nezkoušel. Dělali jsme to pro nás, pro sebe, pro naši budoucí praxi.“
• „Nejsem si jistá, zda nějaký pocit převažuje. Asi bezpečí. Ale jinak se často proměňovaly. Souhlas, souznění, nesouhlas....“
• „První setkání jsem měla smíšené pocity, ale pak jsem měla pocit, že jsem konečně mohla někomu říct, s čím se potýkám, nebo co mi dělá radost, a v tu chvíli jsem věděla, že ta skupina je tam pro mě.“

Jaký dopad měla Vaše účast v kolegiálních sítích na Vaši praxi? Co Vám tato zkušenost dala do budoucna?

• „Po kolegiálních sítích mám vše v hlavě více uspořádané a jsem více v klidu. Mám větší sebedůvěru ve škole, v práci i doma.“
• „Já osobně se velmi těším, až budu moct dělat učitelku a sdílení informací z praxe mi pomáhá utvrdit se v tom, že ta práce má smysl a je to opravdu to, co chci dělat. Zároveň to ukazuje i věci, na které nás škola nepřipraví.“
• „Mám větší sebedůvěru, více si promýšlím, než něco řeknu. Častěji se dívám na věc i z pohledu druhé osoby či osob.“
• „Líbilo se mi pozorovat, jak supervizor řídí rozhovor skupiny. Přijde mi užitečné to nějak okoukat a vzít si z toho něco do vlastní praxe. Líbilo se mi, že dával prostor všem, i to, že měl vlastní názor, že ho s námi sdílel, ale zároveň respektoval názory ostatních.“
• „Díky diskusím i celé skupině jinak nahlížím na učitelské poslání.“