To je samozřejmě myšleno obrazně, ale už za necelé dva týdny, přesněji 17. března, naši milovanou Univerzitu Hradec Králové navštíví Pavel Kohout.
Celé setkání s takto zajímavým jedincem (pokud nevíte, kdo je Pavel Kohout, nepřestávejte číst!) realizuje Politologický klub UHK ve spolupráci se Studentským historickým klubem UHK a s univerzitním časopisem Skrz naskrz. Mimo besedy, kterou bude moderovat Dominik Šípoš, který už má připravené peprné otázky na našeho hosta, je součástí celého eventu i autogramiáda Kohoutových knih, které si díky knihkupectví Kosmas budete moct na místě zakoupit.
Když se řekne Pavel Kohout, většina lidí si jméno nejhranějšího českého dramatika a spisovatele spojí s jeho názorovými změnami. To je vcelku běžné, ale málokdo se zajímá o to, proč a jak se z muže, který byl od 18 let členem KSČ, stal disident, který se podílel na sepsání Charty 77. Kdy se Pavel Kohout poprvé s komunismem setkal a co ho vedlo k tomu, aby vstoupil do strany? Jak se cítil po XX. sjezdu KSSS? Tyhle otázky už chybí.
Pavel Kohout nepocházel z ryze dělnické rodiny, ale jeho otec byl přesvědčeným komunistou, který syna ovlivňoval celé dětství a mladí. Bylo potom logické, že jakmile se Pavel stal dospělým vstoupil do KSČ. Už v té době psal první básně, kde oslavoval Sovětský svaz, zakládal soubor Julia Fučíka a podílel se na rozhlasovém vysílání. Služba komunismu ale nebyla jediným, coho v životě táhlo. Během života byl třikrát ženatý, poprvé se ženil ve dvaceti letech. To, jak blízce byl propojen jeho profesní a osobní život dokládá fakt, že se svou první ženou Alenou Vránovou se dokonce oženil v den Stalinových narozenin.
V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS nastalo krátké vystřízlivění. Uvědomil si, že se podobně jako ostatní nepřímo podílel na politických procesech. Chyby nicméně přikládal lidem a nikoliv systému. Dál psal a tvořil, jeho hry se hrály i za Železnou oponou, například Taková láska dokonce v Brazílii.
Když přišlo uvolnění poměrů v 60. letech, Pavel Kohout nemohl a nezůstal v pozadí. Na sjezdech spisovatelů kritizoval krutá 50. léta a na IV. sjezdu v roce 1967 veřejně přečetl dopis Alexandra Solženicyna, ve kterém autor volal po zrušení cenzury. Jeho čin strhl lavinu, byla mu udělena stranická důtka, a nakonec se postavil na stranu Alexandra Dubčeka a dalších reformních komunistů.
21. srpna 1968 byl v zahraničí a se zděšením pozoroval okupaci své země. Nezůstal ale za hranicemi a vrátil se do vlasti, kde na něj čekalo nejdřív vyloučení ze strany a zákaz vycestování. StB mu také jako výhrůžku otrávila psa Edu, což inspirovalo název jeho knihy Kde je zakopán pes. Následně se podílel na tvorbě Charty 77, čímž se stal ještě více nepohodlným. Režim mu sice dovolil v roce 1979 vycestovat do Vídně, ale návrat už mu byl znemožněn. Kohout a jeho teď už třetí manželka ztratili československé občanství a zůstali v Rakousku.
Tam žili až do Sametové revoluce, po které se mohli konečně vrátit a sledovat společenské změny, které hýbaly celým světem. Po dlouhé době se setkali s přáteli, s Václavem Havlem, teď už prezidentem, nebo spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Po roce 1993 střídavě žili v Rakousku a ČR. Pavel Kohout je i přes pokročilý věk stále aktivní, nepřestal psát a jeho smysl pro humor mu zůstal také.
Takže teď když už víte, kdo je Pavel Kohout, kolik toho za život stihl, jak kontroverzní osobností je, kolik manželek měl a komu je přebral, není jediný důvod nás nepoctít svou přítomností 17. března, od 17:00 v aule budovy A! Veškerý průběh sledujte na sociálních sítích Politologického klubu UHK a Studentského historického klubu UHK.
Opravdu moc se na vás všechny těšíme! Zážitek to bude bezpochyby nezapomenutelný.
