„Studenti jsou si letos vzácnější,“ s rektorem Univerzity Hradec Králové Kamilem Kučou o návratu studentů, ministrech školství, prezidentské volbě i o pivu Mech

Převzato z Mladé fronty Dnes 

Jaká opatření jste teď ve škole zavedli?

Řídíme se pokyny kompetentních institucí, v našem případě tedy ministerstev školství a zdravotnictví a taky hygieniků. Pohyb po všech budovách je možný jen se zakrytím dýchacích cest, což platí i pro pracovníky univerzity, kteří mezi sebou v jedné kanceláři nedokážou dodržet rozestup 1,5 metru. Kde to bylo možné, dělili jsme skupiny do menších skupinek a nadále zásobujeme všechny prostory dezinfekčními prostředky. Neočkovaní studenti na kolejích se musí pravidelně testovat, i na to dohlížíme.

V posledním rozhovoru pro MF DNES, což bylo loni v říjnu, jste říkal, že zavření školy studentům po skončení epidemie vynahradíte. V tu chvíli málokdo počítal, že další vlny teprve přijdou. Už jste to stihl studentům vynahradit?

Máte dobrého pamatováka. Ano, částečně jsme to už vynahradili. Na zářijovou Noc vědců dorazila tisícovka lidí, mezi nimi i naši studenti lační vědy. Početnější studentské zastoupení ale zažila premiéra akce Seš-lost, kterou připravili sami studenti na našem náměstí Václava Havla. Symbolicky jsme tu otevřeli nový, zdravý semestr. Po dlouhém lockdownu to chtělo pořádnou odměnu, proto jsme tu pokřtili nové a první hradecké univerzitní pivo UHK Mech. To se myslím studentům hodně líbilo, přišlo jich několik set. Pokud epidemická situace dovolí, v plánu máme další akce. Blíží se JobStart, tedy veletrh pracovních příležitostí pro naše studenty, rádi bychom uspořádali tradiční hokejové derby proti pardubické univerzitě a tak můžu pokračovat až do jara. Uvidíme podle situace. Ale za derby bych byl rád, zase bychom kolegům z Pardubic ukázali, jak se hraje pořádný hokej pod Bílou věží.

Osobní kontakt lze těžko nahradit. Projevilo se na studentech, že museli být skoro rok doma? Zaznamenali jste horší studijní výsledky nebo třeba nezájem či apatii? 

Toto budeme teprve vyhodnocovat, ale obecně ano, pandemie se na našich studentech podepsala spíš negativně. Hmatatelným výstupem je propadovost mezi ročníky, kdy z prvního ročníku do druhého postoupilo o několik set studentů méně. Zároveň víme, že pandemie studenty zasáhla negativně ve finančním slova smyslu, přišli o brigády, přivýdělky. Pro některé to byla výrazná psychická zátěž, i proto jsme spustili terapeutickou telefonní linku, která byla pro studenty zdarma. Je strašně fajn teď sledovat druháky, jak se spolu po roce studia teprve seznamují. Myslím, že to paradoxně pouto mezi studenty posilnilo, jsou si teď blíž, jsou si vzácnější.

Udělali jste ve škole kvůli covidu změny, třeba i pro případ dalších pandemií? Nakupovali jste vybavení?

Ano, nákup informačních technologií byl jedním z prvních kroků, jak jsme s pandemií bojovali. Velmi rychle jsme byli z univerzity schopni vysílat profesionálně a flexibilně, aby výuka trpěla co nejméně. Do prevence jsme se před úplným uzavřením samozřejmě pustili také, ale pandemie se vyvíjela bleskově, že se to nedalo udržet, a i nás bohužel zasáhla. A tím myslím včetně toho, že jsme ztratili některé kolegy, úžasné a kvalitní pedagogy.

Do zvládnutí krize se zapojili i studenti, a to hlavně v dobrovolnické činnosti. Jste na ně pyšný?

Nesmírně. Ve své práci, stejně asi jako každý, se pravidelně potkávám s velkými výzvami, často jsem dost vyčerpaný a to pak člověka často žene až k rezignovanosti, o to spíš v kontextu dramatického vývoje pandemie z minulého roku. No a pak vás překvapí vlastní studenti. Neváhali ani minutu a desítky z nich se zapojily. A to vás nakopne a motivuje, protože vidíte masu mladých lidí, kteří nejsou lhostejní, apatičtí a nasazují často vlastní životy, jen aby pomáhali.

Co konkrétně byste vypíchl?

Nemáme lékařskou fakultu, nevyrobili jsme žádný plicní ventilátor, jsme převážně sociálně vědní univerzita. Přesto jsme pomáhali všude, kde to šlo. Naši studenti pečovali ve fakultních nemocnicích o děti zdravotníků, byli jsme nasazeni v domovech pro seniory a v dalších sociálních zařízeních, vyráběli desetitisíce ochranných obličejových štítů pro příslušníky záchranných složek, pomáhali s evakuací Čechů ze zahraničí. Budu upřímný, málokdy jsem byl tak hrdý na úžasnou sílu, kterou naši studenti vyvinuli. Poděkování Medailí rektora UHK z loňského podzimu je jen velmi malý střípek toho, co by si všichni dobrovolníci zasloužili. Potvrdili, že regionální vysoká škola, jako je Univerzita Hradec Králové, má své nezastupitelné místo v regionu, ale i napříč celou zemí. Naše škola potvrdila roli spolehlivého partnera v krizi.

Loni jsem se vás ptal, jestli si myslíte, že se situace vrátí do normálu. Říkal jste, že ne a že je to vlastně dobře, protože společnost se neustále vyvíjí. Jakou cestu jsme tedy za poslední dva roky ušli?

Trnitou. A to říkám se vší úctou ke všem obětem, k množství životů, které jsme nezachránili. Poslední dva roky byly obdobím strašlivé lidské katastrofy, na to je třeba pamatovat v první řadě. Že to s sebou přineslo i nějaká pozitivita, je nesporné, ale ve stínu počtu obětí to snad teď ani nejde obhajovat. Mířím tím samozřejmě k flexibilním formám výuky a organizaci věcí. Některé procesy se zefektivnily, naučili jsme se užívat nové systémy a pracovat s nimi. Za ty životy to ale nestálo. Největší, v uvozovkách pozitivum, vidím v tom, že česká společnost, alespoň v té první fázi, vyšla sjednocená, spojená. Byli jsme solidární, pomáhali si. To se u nás jen tak nevidí.

Je krátce po volbách, co jako rektor očekáváte od nové vlády?

Že pro ni bude vzdělávání jednou z priorit. Očekávám rostoucí podporu vědecko-výzkumné a vzdělávací činnosti veřejných vysokých škol. Pandemie potvrdila, že nebýt vědců a vědkyň, stejně jako všech studentů, byly by dopady pravděpodobně daleko šílenější. Vědu a vzdělávání musíme podporovat. Je to záruka sebevědomého státu, který se umí prosadit v zahraničí. Záruka, že nedáme prostor extremistickým tendencím a náladám ve společnosti. Záruka kritické generace. Ještě neznáme jméno nového ministra školství, ale považuji za důležité jednoznačně ocenit snahu a nasazení Roberta Plagy, který za veřejnými vysokými školami stál a bojoval. Ministrů školství jsem zažil velkou řadu, ale on byl rozhodně nejlepší a patří mu můj velký dík.

Brzy si budete muset zvykat na nové jméno, čím by se měl Plagův nástupce urychleně zabývat, nebo co dokonce změnit?

Okamžitě očekávám diskusi o financování veřejných vysokých škol. Veřejné finance jsou ve strašném stavu, bude potřeba šetřit a škrtat, to víme. Kam se však musí sahat co nejméně, jsou právě vysoké školy. Ze zkušenosti s panem ministrem Plagou musím říct, že s námi byl v intenzivním kontaktu, a to v České konferenci rektorů, když nemohl on, vždy nám byl k dispozici jeden z jeho náměstků. Podobný styl komunikace čekám i od nového ministra.

Na Facebooku univerzity jste apelovali na studenty, aby šli volit. Máte pocit, že mladí nemají o politiku dostatečný zájem?

Obecně mám pocit, že mladí mají stále malý zájem o správu věcí veřejných. Naši politologové mě ale ujišťují, že se to lepší. Možná právě i díky těmto apelům, abychom byli aktivní. Myslím, že příčina je také v tom, že málokterá strana se s programovou nabídkou věnuje mladým lidem. Není to totiž zajímavá voličská skupina, ve srovnání s lidmi v produktivním věku nebo seniory je jich zkrátka málo, politici proto voliče loví ve větším rybníku.

Co byste navrhoval?

Nabídněme mladé generaci kvalitní vizi a oni se začnou zajímat. Ostatně jsou to právě oni, kdo bude rozhodovat o naší budoucnosti. Z toho mám dobrý pocit, minimálně z našich studentů cítím, že důležitost vidí třeba v problematice přístupu k přírodě, životnímu prostředí, veřejným financím. Nebudu skeptik, nikdy jsem nebyl. Myslím, že jsme na dobré cestě. Myslím, že v mladých je více, než nám zatím ukázali, a moc jim fandím.

Zaujala mě fotka studentů na akci Seš-lost se vzkazem na nějakém prostěradle, kde bylo heslo Čekáme na naši Čaputku. Prezidentské volby se blíží, objevují se jména prvních kandidátů, jaký by podle vás měl být nový prezident, aby si jej mladí vzali za vzor a vážili si ho stejně jako slovenské hlavy státu?

Musí jít o člověka, který rozumí obavám mladých lidí a bude ochotný jim naslouchat. Jeden příklad za všechny – zeptejte se našich studentů, případně čerstvých absolventů. Drtivá většina z nich řeší bydlení. Situace je taková, že prostě nemají na pořízení čehokoliv svého. Stát jim v tom nejde úplně naproti, systém jim nefandí. Chceme po nich, aby se z nich stali odborníci v rozmanitých oblastech, věnují se proto několik let studiu, nemají prostor vydělávat velké peníze stranou. A pak dokončí školu a na vlastní bydlení právě proto, že posledních pět let nikde nepracovali, nemají, hypotéku jim nikdo nedá. A to je přece úplně špatně, to není motivační. Nová hlava státu by měla rozumět i těmto problémům. Měla by nás umět důstojně zastupovat v zahraničí a hlavně – měla by umět spojovat. To teď česká společnost potřebuje. Já pak ještě jako občan Kuča doplním, že by to mohl být progresivní proevropský liberál či liberálka s pochopením pro význam vědy a vzdělání. Doufám a věřím v návrat masarykovských a havlovských idejí na Pražský hrad.

Na stejné fotce byl také vzkaz „EU, nebo nic!“ Je pro dnešní dvacátníky členství v EU velké téma?

Neumím to postavit na datech a expertize, mohu jen fabulovat. Evropská politika je jim trochu vzdálená. Asi by ani neřekli jména některých z jedenadvaceti europoslanců. Na druhou stranu mi přijde, že étos být součástí EU vnímají a chápou jako záruku bezpečí, solidarity, rozvoje a prosperity. A nebo jim možná vkládám do úst něco, co si myslím o členství v Unii já. Osobně se těším na předsednictví ČR Radě EU v příštím roce. Myslím, že je to obrovská příležitost, jak Evropu mladým přiblížit. Myslím, že jsme větší hráči na evropské scéně, než jak se prezentujeme. A zcela prakticky – naše škola by byla bez peněz a podpory unie velmi limitována.

Jak si teď hradecká škola stojí v mezinárodním srovnání?

Konkurence je velká, podle některých údajů se bavíme o 25 tisících škol na celém světě. A teď se v tom vyznejte! Kde učí dobře? Kde dělají zajímavý výzkum? Kde se hezky starají o studenty? Kde jsou pěkné koleje a kvalitní zázemí? Na tyto otázky se dá už docela dobře odpovědět, a to díky rankingům. Jde vlastně o žebříčky mezinárodních nezávislých organizací, které univerzity hodnotí a srovnávají na základě několika faktorů. Když jsem se stal rektorem, jednou z mých priorit bylo dostat se právě do těchto hodnocení a přestat soupeřit jen s českými vysokými školami, ale jít s kůží i na mezinárodní trh.

Daří se to?

Rok od roku rosteme. Tak třeba žebříček QS World University Rankings je považován za jeden ze tří nejprestižnějších a nejdůvěryhodnějších mezinárodních srovnání, které kvality vysokých škol poměřují. V roce 2021 se UHK poprvé dostala do toho žebříčku na sdílenou 801. až tisícou pozici. V českém prostředí patříme podle tohoto měření mezi deset nejlepších. Naše univerzita se taky už pravidelně umisťuje v žebříčku UI Green Metric. Za rok 2020 jsme na 438. místě světově a na 3. místě v rámci republiky. Žebříček informuje o snahách jednotlivých univerzit být ekologicky udržitelnou, hodnotí, jak se chováme k životnímu prostředí.

Říkal jste, že máte od letoška vlastní pivo UHK Mech. Jaké je?

Studenti si ho hned oblíbili. Ono je to v Česku vlastně docela běžné a není hanbou přiznat, že nejsme rozhodně první, kdo univerzitní pivo má. Pardubičtí říkají Hradci Mechov, tak jsme to použili a studenti si odhlasovali, že naše jedenáctka bude Mech. Je to důležitá kompetence a výrazná ctnost dokázat si udělat ze sebe srandu. Budeme ho nabízet u příležitosti univerzitních akcí, odnesou si ho významné návštěvy. Naše škola je ještě velmi mladá, díky tomu je i progresivní, moderní a mnohdy i neotřelá. Věřte mi, že pivem to teprve začalo, umíme a plánujeme nabídnout mnohem víc. Studovat u nás a pracovat s námi zkrátka stojí za to.