Za hranice myšlení: filozofická výprava skrz Fulbright z Hradce Králové do Santa Cruz

Žádost o Fulbright-Masarykovo stipendium není žádný strašák 

Ačkoliv studium a výzkum v USA vnímal jako  obrovskou výzvu, rozhodl se Michal Hubálek žádat o české Fulbright-Masarykovo stipendium, aby tam mohl pracovat na doktorské disertační práci o naturalismu a historickýh/evolučních narativech. Klíčovým momentem byl jeho velmi pozitivní zážitek z kurzu Filozofie historie u profesora Paula A. Rotha v roce 2017, který ho motivoval k podání žádosti o Fulbright s vyhlídkou na pravidelné interakce s profesorem Rothem. 

„Proces podávání žádosti od srpna do listopadu 2022 zahrnoval zdokonalování výzkumného designu, aktualizaci životopisu a získání tří doporučujících dopisů,“ popisuje Michal.

 

Fulbright zahrnuje různé programy, mezi 10 až 15, zaměřené na neziskový sektor, vědce, akademiky, učitele atd. Program Fulbright-Masaryk, specifický pro Českou republiku, vyžaduje různá potvrzení o kvalifikaci. Kromě řady dalších aktivit Michal čtyři roky spoluorganizoval Letní školu filozofie a společenských věd v Broumově, což odráží jeho zájem předávat znalosti mladším generacím. Tyto letní školy organizovali také další doktorandi katedry pod vedením doc. Filipa Jaroše. 

„Pak jsem byl pozván na pohovor. K mému překvapení se nezaměřoval primárně na můj výzkumný návrh nebo na mé akademické, vědecké či pedagogické úspěchy. Šlo o mě jako člověka, občana a kulturního nadšence, takže komise se primárně zajímala o mé postoje, vize a budoucí profesní plány.“ 

 

Nakonec vše dobře dopadlo a Michal popisuje své zkušenosti s procesem a Fulbrightovou komisí velmi pozitivně. Mluvili jsme o jeho článku v časopise Philosophy of the Social Sciences s názvem „A Brief (Hi)Story of Just-So Stories in Evolutionary Science“. Zatímco to byl významný publikační úspěch, jeho dopad na žádost o Fulbright nebyl nejdůležitější. Přestože jsou publikace v procesu žádosti ceněny, Michal věří, že nemusí být rozhodujícím faktorem. Důraz je spíše na celkový výzkumný přístup, kvalifikaci, a hlavně motivaci jednotlivce. 

Cesta z České republiky do USA

Cílovou destinací je Santa Cruz v Kalifornii. Mentorem Michala Hubálka je profesor Paul Roth, (post)analytický filozof, specializující se na filozofii společenských věd a historiografii. Michal přiznává svůj zpočátku váhavý přístup k výběru Rotha jako mentora.

„Mé filozofické zázemí je plné jeho vlivu a bál jsem se, že nebudu schopen přijít s něčím originálním. Ale brzy jsem si uvědomil, že je pro mé myšlení vhodným kritikem a může mi poskytnout relevantní zpětnou vazbu, nastavit zrcadlo. Profesor Roth byl také ochoten několikrát přepracovat doporučující dopis a pomáhat mi v různých aspektech, včetně ubytování, čehož si velmi vážím.“ 

Michal odjel do USA společně se svou rodinou. Stipendium Fulbright nabízí podporu pro rodiny výzkumníků, čímž zmírňuje obavy z dopadu na rodinný život, protože, jak Michal potvrzuje, nebyl by schopen ani ochoten strávit šest měsíců bez své dcery a manželky. 

Michal Hubálek očekává, že se domů vrátí s co nejvíce akademickými zkušenostmi: „první dva měsíce budou věnovány aktivní spolupráci s profesorem Rothem, který je pro mě velkým zdrojem inspirace a znalostí. Hlavním cílem je ponořit se do diskusí, řešit různé otázky a konsolidovat mé nápady pro disertaci. Určitě budeme s prof. Rothem pokračovat v našich debatách i po mém návratu do České republiky.“ 

 

Kromě toho se Michal chce aktivně zapojit do akademického života na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz. Mimo akademické prostředí plánuje Michal prozkoumat okolní oblasti, navázat kontakty s blízkými institucemi jako je Stanford a využít každou příležitost pro networking a sdílení zkušeností. Také se těší na cestování s rodinou, včetně výletu do Vancouveru, kde bude s místním profesorem spolupracovat na výzkumné práci. V neposlední řadě by chtěl prozkoumat kulturní a hudební historii regionu kolem Seattlu, mimo jiné domova grunge stylu, ale více o hudbě až později. 

Výhody vyprávění příběhů ve vědě 

V článku „A Brief (Hi)Story of Just-So Stories in Evolutionary Science“ Michal zkoumá epistemické rozdíly v historickém/evolučním zkoumání. Termín „just-so stories “ použili v 70. letech Stephen Jay Gould a Richard Lewontin, coby posměšné označení toho, co považovali za nedostatečně zpracovaná vysvětlení v evoluční biologii. Přestože měl termín původně spíše pejorativní konotace, Michal s jeho pomocí odhaluje zajímavou dvojí povahu evoluční vědy. V článku vedle „tvrdých“ vědeckých disciplín (genetika, biologie) zdůrazňuje význam historického teoretizování. Článek slouží jako most a ilustruje různé interpretace termínu mezi vědci a akademiky, které mají důsledky pro nahlížení evoluce i vědy jako takové. 

„Evoluční biologie musí pracovat v dichotomii mezi ‚tvrdými‘ vědeckými náhledy a historiografickou dimenzí (často zavrhovanou jako spekulativní). Termín ‚just-so stories ‘ nepřímo odráží probíhající debatu ve vědecké komunitě o roli spekulativnějšíhohypotetizování. Víme, že existují vědci, kteří takové aspekty odmítají a mají užší vnímání vědeckého bádání. Nicméně ani tito lidé nezpochybňují vědeckost evoluční vědy. Mapování aktuálního užívání termínu a zkoumání jeho genealogie přispívá k lepšímu porozumění roli historických ‚hypotéz‘ v evoluční vědě.” 

 

Evoluční psychologie je dobrým příkladem. Fosílie a archeologické nálezy nám dávají v konečném důsledku pouze střípky naší evoluční minulosti. Mozky nebo chování bohužel nezkameňují. Přesto můžeme o naší minulosti hypotetizovat pomocí současných dat. Naše ‚spekulace‘ mohou být díky dnešním vědeckým teoriím a metodám naprosto relevantní. Michal má zvláštní zájem o to, jak tato dialektika funguje a proč by mohla být filozoficky důležitá. Jelikož naše sebepoznání závisí také na pochopení naší minulosti, musíme se ji stále pokoušet vysvětlit. 

Váhavost vědy a nálepkování ve filozofickém myšlení 

„Úkolem vědy a vědců je neustále zpochybňovat vlastní závěry. Měli bychom vždy přiznat, že naše zjištění jsou platná pouze v konkrétních podmínkách a kontextu. Tato zjevná váhavost je důležitým aspektem současné vědy, i když to v jistých kruzích může způsobovat problémy. A platí to pro přírodní i společenské vědy.“ 

 

Vědecké zpochybňování může vést k erozi důvěry, protože ve společnosti rezonuje spíše hodnota jistoty. Při komunikaci vědeckých informací je nutné být velmi opatrný, zejména v oborech jako je epidemiologie, kde vyjádření nejistoty ohledně účinnosti vakcín může být politicky citlivé. Michal Hubálek se zamýšlí nad americkým kontextem, kde se vědecké perspektivy často prolínají s náboženskými a politickými ideologiemi, a zdůrazňuje potřebu pragmaticky odlišit vědu, náboženství a politiku ve společnosti, která hledá řád navzdory vrozené komplexnosti vědeckého bádání. 

„Vědci reálně čelí trendu rostoucí nedůvěry veřejnosti. Ve Spojených státech byl případ, kdy na základě epidemiologické studie bylo zakázáno zpívání v kostele. Ale protestní shromáždění byla povolena, což je při nejmenším paradoxní. Lidé mohou nedůvěřovat těmto odborným názorům, pokud kontrastují se zdravým rozumem. To vlastně samo o sobě nemusí být problém. Nicméně ve stejné chvíli společnost spoléhá na expertní názory zejména v kritických momentech. Je to těžká pozice a jednoduchá řešení bohužel neexistují. Úlohou filozofů je systematicky poukazovat na to, že data nemluví sama za sebe, a že věda je propletena s naší kulturou jako celkem. Což se také občas lehčeji řekne než udělá.“ 

 

V současné době, kdy chybí obecný termín pro charakterizaci aktuální filozofické éry, je to ještě složitější. Vypadá to, že existuje významná korelace mezi vírou v užitečnost konceptů jako je „lidská přirozenost“ a preferencemi pro „tvrdé“ nebo „měkké“ vědy. Například vědci, kteří upřednostňují tvrdé vědy, budou častěji pracovat s konceptem lidské přirozenosti a budou jej navíc chápat mnohem rigidněji. A to má z pohledu filozofie několik úskalí, kterým by bylo vhodné se věnovat, ale i terminologie sama o sobě potřebuje vyjasnění. Podle Michala je mít „ismus“ pro popis svého způsobu myšlení nástrojem pro vysvětlování filozofických východisek. Kriticky propracované ismy jsou lepší než neuznaná dogmata. 

Na jaře roku 2023 přivítala Filozofická fakulta UHK profesora z USA, Willema A. DeVriese, který studuje dalšího amerického filozofa Wilfrieda Sellarse, klasického zástupce (neo)pragmatismu a (post)pozitivismu. Tyto myšlenkové proudy kombinují přístupy analytické a kontinentální filozofie. DeVries vychází z toho, že patří do generace, která byla svědkem debaty mezi pozitivismem a post-pozitivismem, která byla relevantní především v 60. letech. Evoluce filozofie po úpadku pozitivismu je doprovázena flexibilnějšími a méně rigidními hranicemi. Na druhou stranu si Michal nemyslí, že jsme post-pozitivismus ještě řádně zpracovali. Možná musíme počkat na lepší zastřešující ismus, anebo rozpracujeme a porozumíme lépe nějakému druhu pluralismu. To zkrátka nelze předpovědět. 

„Vezměme si Willarda Van Ormana Quinea, průkopníka jednoho z nejpopulárnějších anglo-amerických filozofických směrů. Až do přijetí konkrétního označení ‚naturalismus‘ v 60. letech čelil při komunikaci svých myšlenek velkým problémům.“ 

UHK: Zpřístupňování filozofie 

Vysvětlování filozofie je náročné, obzvláště na periferiích: „Pocházím z Rakovníka, malého města na západ od Prahy, kde nekonvenční volby, jako je studium filozofie, mohou vyvolávat zvědavé otázky nebo posměšky. Zapojení se do vážných rozhovorů o filozofii vyžaduje sofistikovanost a vůli vést hluboký dialog. Stále se snažím vyvolávat mezi svými přáteli debatu. A jelikož jsem vždy byl trochu podivín – nepil jsem alkohol, občas nejedl maso a poslouchal hardcore punk – nediví se tomu, i když se někdy smějí. A já jim vlastně rozumím.“ 

 

Jádro věci spočívá ve zpřístupnění filozofie a v podporování podstatných rozhovorů, které přesahují verbální pošťuchování. Michal oceňuje didaktické dovednosti akademického personálu na Katedře filozofie a společenských věd. Zdůrazňuje důležitost pedagogů, kteří mají schopnost stimulovat filozofické diskuse s lidmi z různých prostředí, čímž z filozofie dělají metodu myšlení, která se přirozeně vyvíjí v rozhovoru, často bez povšimnutí mluvčích. 

„Profesor Peregrin napsal filozofickou knihu přístupnou širokému publiku, která dokresluje pozitivní obraz vědy. Osobnosti na katedře byly klíčové v mém rozhodnutí zůstat na Filozofické fakultě UHK pro bakalářské, magisterské a nyní doktorské studium. Jsou vynikající ve své práci a jsem vděčný, že mohu studovat pod jejich vedením.“ 

 

Michalův akademický směr ovlivnilo několik dalších faktorů. Volba Hradce Králové pro studium byla souhrnem historických okolností a osobních motivací. Michal chtěl například trochu uniknout ze známého prostředí a z maloměstského života v Rakovníku. Perspektiva studia filozofie v Praze, kde se rozvíjelo odlišné filozofické myšlení, nebyla přitažlivá. Praha také vyžadovala důkladnou přípravu, už uchazeči o studium museli mít důkladně nastudováno pět pokročilých filozofických knih. 

„Na střední škole jsem byl všechno možné jen ne dobrý a trpělivý student, nebyl jsem připraven na velkou výzvu; cítil jsem, že potřebuji něco bezpečnějšího, kde se mohu rozvíjet vlastním tempem. Když se na to dívám zpětně, univerzitní prostředí v Hradci nabízelo přívětivější individuální atmosféru. Mám také velké štěstí, protože moje rodina, zejména moje matka, mi vždy věřila a velmi mě podporovala. Nikdy bych se nedostal tam, kde jsem, bez úsilí lidí z katedry a mojí rodiny.“ 

 

Dnes mnoho studentů váhá opustit své rodiště a raději zůstávají blízko rodiny. Často se setkávají i s ekonomickými překážkami, protože životní náklady pro mladou generaci jsou relativně vysoké. Po prvních letech univerzitního studia v Hradci Králové se Michal přestěhoval se svou rodinou do Prahy. Nyní pobývá v Santa Cruz v Kalifornii, kde se plánuje setkávat s dalšími filozofy a historiky, stejně jako navštívit vybraná města, odkud pocházejí jeho oblíbené punkové kapely. 

Syntéza filozofie a punku 

Kromě svých akademických aktivit nachází Michal útěchu a prostor pro sebevyjádření v hudbě. Hraje v kapele, kterou nejlépe charakterizuje hardcore punk, a jeho zapojení do hudby se prolíná s filozofickými tendencemi. Pro Michala neexistuje jednoznačný rozdíl mezi jeho filozofickou identitou a dalšími tvůrčími aktivitami. Ať už píše filozofické články nebo skládá texty pro svoji kapelu, základní podstatou zůstává vědomé vyjádření jeho intelektuálního já. 

Přestože má kapela nyní kvůli Michalově dočasné nepřítomnosti pauzu, nedávno vydala album a koncertovala v několika evropských městech. Důležitým základem jejich tvorby i působení je zaměření na komunitu, díky čemuž dostávají příležitosti k vystoupením. Kolaborativní povaha je vlastní celé (hardcore) punkové hudební scéně, podporují se skrz sociální sítě (i mimo internet) a spolupracují jako kolegové i jako přátelé.

Foto: Tomáš Tejkl 

Pro Michala má tvůrčí proces v hudbě a filozofii jisté podobnosti. Zdůrazňuje, že skládání textů není spontánní, ale vědomé úsilí ovlivněné tradicemi, přesvědčeními a intelektuálními kořeny. Akademické psaní je podobný záměrný proces až do bodu, kdy filozofické texty potřebují citace a odkazy. V hudbě také existují odkazy a reference, ale nemusí být explicitní. Nicméně historie je v obou případech stejně důležitá. 

Katedra filozofie a společenských věd, FF UHK