Je obloha opravdu modrá? O roli filozofie a „prostoru důvodů“ s hostujícím profesorem Dr. Willemem A. deVriesem

Willem A. deVries prosazuje intenzivnější výuku filozofie ve školách, tedy nejen na vysokých školách, ale na všech úrovních vzdělávání. Věda je neustále konfrontována s morálními a etickými dilematy, která musíme řešit. Etika jako celek může být doménou filozofie, ale tyto otázky jsou nevyhnutelné i pro další obory. „Bez ohledu na to, co studujete – ať už je to antropologie, chemie nebo dokonce sportovní věda – budete čelit některým etickým problémům.“

Základní smysl pro to, co je správné a špatné, získáváme od rodičů, ale žijeme ve světě, který se rychle mění a je řízen technologickým pokrokem. To přináší nové otázky a problémy, kterým se dosud nikdo nemusel věnovat. „Například v medicíně dnes můžeme udržovat lidi naživu, i když už nemají žádnou mozkovou aktivitu. Měli bychom to ale dělat? Jak moc je takový člověk vlastně živý?“ Lidé získávají nástroje k řešení takových situací díky správné (alespoň základní) výuce filozofie. Eticky správné uvažování je pak klíčové jak na osobní, tak i na společenské úrovni.

Začít s výukou filozofie u studentů didaktiky je jednou z cest, jak tuto situaci zlepšit. Dr. deVries vede projekt Scientist as Humanist (Vědec jako humanista), který je zaměřen na učitele středních škol. Jeho cílem bylo otevřít dialog mezi učiteli různých předmětů a ukázat, že věda je sama o sobě lidskou činností. To nakonec pomohlo propojit humanitní a přírodní vědy, což je podle Dr. deVriese také jedním z úkolů filozofie. „Věda změnila způsob, jakým se díváme na svět a jak v něm žijeme, a proto o ní musíme přemýšlet jako o společenské realitě, ne jen jako o souboru vzorců.“

Dr. deVries tematicky navazuje na výzkumu svého mentora, Wilfrida Sellarse. Lidskost musí být zasazena do kontextu reality, ve které žijeme. Materiální realita tvoří prostor příčin, který je řízen fyzikálními zákony. Lidé však zároveň fungují i v sociálním prostoru plném myšlenek a vnímání. „Když mluvíme o tom, co znamená, že někdo má určitý duševní stav, umisťujeme ho do prostoru důvodů a popisujeme jeho sklony a tendence – proč si myslí nebo se chová tak, jak se chová. Když řekneme ‚věří, že obloha je modrá‘, znamená to, že má nějakou představu o obloze a kontextualizované vnímání modré barvy. To nazýváme prostorem důvodů.“

Věda je skvělým nástrojem pro rozlišování mezi tím, co je skutečné a co není. Dr. deVries na UHK vedl workshop pro studenty, kteří se zajímají o filozofické úvahy o realitě. Workshop postavil prostor důvodů a prostor příčin do centra debat. Cílem nebylo vytvořit seznam věcí, které existují, a věcí, které neexistují, ale spíše společně určit hranice, které používáme k rozlišování těchto dvou oblastí. „Filozofie je ve svém základu zakořeněná v dialogu. Jsem rád, že jsem mohl přijet a dozvědět se více o myšlenkových postupech místních studentů při diskusích o filozofických tématech.“