Bezpečná UHK

Univerzita Hradec Králové se soustředí na zabezpečení vhodného prostředí pro všechny osoby, které jsou součástí univerzitní komunity. Všichni studující, zaměstnanci a zaměstnankyně si zaslouží zajištění takového prostředí, které je bezpečné a bez diskriminace.

Od února 2024 na UHK navíc působí ombudsmanka.

 

Cílem těchto stránek je podpora institucionálního prostředí, které pomáhá předcházet nevhodnému jednání vůči členům a členkám univerzitní komunity a poskytuje podrobnější informace k možnostem řešení a pomoci pro osoby, které se s nevhodným jednáním setkají.

Univerzita Hradec Králové definuje zásady bezpečného prostředí UHK a stvrzuje trvalý závazek předcházení nevhodného jednání v rámci univerzitní komunity prostřednictvím níže uvedených zásad vycházejících mimo jiné z Etického kodexu UHK.

Jaké jsou zásady bezpečného prostředí UHK?

  1. Odmítání a předcházení jednání, jež by porušovalo práva a svobody člověka, zákony, další právní předpisy, vnitřní předpisy a další normy UHK,
  2. jednání s druhými reflektuje vzájemnou úctu a respekt,
  3. odmítání všech forem netolerance a diskriminace,
  4. dodržování principu rovných příležitostí,
  5. podpora menšinových a znevýhodněných skupin,
  6. předcházení vzniku a odstraňování bariér způsobujících exkluzi a nerovnost,
  7. odmítání postojů a chování, které by mohlo být považováno za sexuální obtěžování a genderově podmíněné násilí,
  8. kritický přístup k nevhodnému či neetickému jednání,
  9. vzdělávání univerzitní komunity o nevhodném jednání a podpoře inkluze a diverzity,
  10. zajištění institucionálního řešení případů nevhodného jednání v rámci univerzitní komunity,
  11. přijetí nápravných opatření v případě rozhodnutí o jednání, jež je v rozporu s Etickým kodexem UHK.

Jaké mohou být příklady nevhodného/rizikového chování

Jedná se o takové chování, jehož charakteristikou je nerovné, nespravedlivé a omezující zacházení nereflektující vzájemnou úctu a respekt. Uvedené příklady slouží k orientaci a nejsou zcela vyčerpávajícím seznamem. Ve vysokoškolském prostředí se mohou vyskytnout i jiné typy nevhodného chování, které jsou v rozporu s Etickým kodexem UHK.

Přímá diskriminace

Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, světového názoru či státní příslušnosti. Ve vysokoškolském prostředí by nemělo také docházet k nerovnému/nepříznivému zacházení z důvodu příslušnosti ke studovanému studijnímu programu, ročníku či součásti (může se jednat například o předsudky vůči schopnostem osob na základě jich příslušnosti k součásti, na základě jejich studovaného oboru či ve vztahu ke studovanému ročníku), dále uvedeno jako „příslušnosti ke studiu“.

Nepřímá diskriminace

Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba znevýhodněna oproti ostatním (a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, světového názoru, státní příslušnosti, příslušnosti ke studiu).

Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.

Co není dle zákona diskriminace?

Za diskriminaci se nepovažují opatření, jejichž cílem je předejít nebo vyrovnat nevýhody z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru a zajistit rovné zacházení a rovné příležitosti, pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

Příklady diskriminace:

  • Na základě zakázaných důvodů (často iracionálních předsudků vztahujících se k rase, etnickéme původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotnímu postižení, náboženskému vyznání, víře, světovému názoru, státní příslušnosti, příslušnosti ke studiu) je s osobami zacházeno odlišně. Osoby jsou např. nazývány urážlivými označeními, jsou nespravedlivě hodnoceny, vyčleněny z kolektivu/komunity, je s nimi nepříznivě zacházeno, jsou terčem jízlivých komentářů, jsou na ně kladeny neadekvátní požadavky apod.
  • S osobami je zacházeno odlišně na základě jejich pohlaví. Toto chování zahrnuje urážlivé poznámky o ženách či mužích, typicky vycházejících ze stereotypů a předsudků (např. že ženy nejsou tak dobré v matematice jako muži), užívání hanlivých jmen souvisejících se sexuální orientací dotčených osob, odlišná očekávání od žen a mužů (od jedné skupiny se očekává více/méně než od druhé), nevítané sexuální návrhy (verbální či fyzické obtěžování sexuální povahy).

Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování na základě rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, světového názoru, či státní příslušnosti, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů. Příkladem mohou být negativní poznámky, urážlivá gesta či dehonestující zprávy oběti na základě výše uvedených důvodů.

Pod tímto označením je charakterizováno násilí namířené vůči určité osobě z důvodu jejího pohlaví, genderové identity nebo jejího vyjádření genderové identity nebo násilí, které se nepřiměřeně vysokou měrou dotýká osob určitého pohlaví nebo genderu. Genderově podmíněné násilí může vést k tělesné, sexuální, citové nebo duševní újmě oběti nebo jí může způsobit ekonomickou újmu. Genderově podmíněné násilí může např. zahrnovat fyzické či slovní útoky, vyhrožování, psychické a sexuální násilí, stalking.

Je takové chování, které se vyznačuje charakteristikami výše uvedeného obtěžování a zároveň má sexuální povahu.

Příklady sexuální obtěžování:

  • Sexuální obtěžování sahá od nechtěných dotyků, gest a nevhodných vtipů přes příslib dobré známky/povýšení výměnou za intimní služby po sexuální útok, který může mít za následek ublížení na zdraví stejně tak jako psychické a emocionální trauma.
  • Sexuální obtěžování nemusí být vždy „sexuální“, může se jednat také o zastrašování, urážlivé komentáře založené na stereotypech či šikanování na základě pohlaví či genderové identity.
  • Mezi takové jednání může patřit: nevhodné či vyzývavé komentáře o něčím vzhledu či těle, urážky/nadávky na základě pohlaví nebo sexuality, opakované nevyžádané/nechtěné žádosti o schůzku či intimní sblížení od spolužáka/spolužačky, vyučující/ho či dalších zaměstnanců a zaměstnankyň univerzity, nevhodné či oplzlé komentáře, vtipy o sexu nebo zesměšňování lidí na základě jejich genderové identity či sexuality („všechny ženy…“ nebo „homosexuálové jsou…“), nevyžádané zprávy sexuální povahy, nechtěné doteky na jakékoli části těla, gesta sexuální povahy ad.

Za šikanu je považováno také chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat duhou osobu či skupinu osob. Šikanování je agresivní chování vůči jiné osobě, případně skupině osob. Jedná se o opakované (nikoliv nutně) chování, které je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně a/nebo sociálně. V prostředí UHK je nepřijatelný i jakýkoli jednorázový psychický či fyzický útok, jehož záměr je shodný s výše uvedenou charakteristikou šikany (včetně útoků, které nesou charakteristické rysy kriminálního, extrémistického či teroristického útoku). Šikana je charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.

Šikana / kyberšikana se může objevovat jak v studijním, tak v pracovním prostředí.

Přímá šikana

Může mít podobu fyzickou (např. bití, plivání, tahání za vlasy, nevhodné doteky apod.) nebo nefyzickou, tj. verbální (např. vulgární nadávky, sexuálně nevhodný jazyk, zraňující komentáře k rase, národnosti, etnicitě, náboženství nebo sexualitě, kruté a zraňující komentáře na osobní vzhled nebo povahu, výhružky, násilné a manipulativní příkazy nebo neverbální (tj. urážlivá gesta a zvuky, zírání, vysmívání se, používání zastrašujících nebo výhružných výrazů ve tváři, nebo v řeči těla, bouchání nebo házení předmětů, ničení/schovávání/kradení věcí apod.).

Nepřímá šikana

Má za cíl způsobit emocionální a psychologické utrpení a poškodit sociální status oběti. Tato šikana je vykonávána způsobem, kdy útočící osoba působí bolest tak, aby to vypadalo, že žádný takový záměr ve skutečnosti nemá. Agresor/ka k útoku často využívá prostředníka, neútočí přímo. Nepřímá šikana je většinou nefyzická, nicméně v některých případech může být také třetí strana manipulována do situace, kdy má zapříčinit fyzické ublížení. Nefyzické formy nepřímé šikany pak mohou zahrnovat záměrnou ignoraci nebo izolování dané osoby, skryté ničení nebo krádež osobních věcí, rozšiřování zákeřných pomluv a lží, neoprávněná nařčení ze sexuálního obtěžování, ničení pověsti a reputace, ponižování před ostatními, nepříjemné sexuální provokace.

Kyberšikana

Jedná se o formu šikany, která je uplatňována prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Může mít podobu např. zakládání falešných profilů na jméno oběti s dehonestujícím obsahem, prezentace ponižujících videí, prezentace zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo výhružných koláží s tváří oběti či příslušníků jeho/její rodiny, výhružné SMS nebo e-maily apod.

Jedná se o šikanu na pracovišti, přičemž oběť opakovaně a po delší dobu vnímá, že je terčem negativního chování ze strany jedné či více osob, přičemž shledává obtížným se tomuto jednání bránit. Mobbing lze stručně charakterizovat jako systematické zákulisní intrikování, omezování, teror řízený kolegy na pracovišti nebo přímo nadřízeným, s cílem dotyčného donutit, aby opustil pracoviště z vlastní vůle. Hlavními formami mobbingu mohou být: vyhrožování, obviňování a kritizování, ponižování a zesměšňování, sociální izolace, zatajování informací, bránění ve výkonu práce, neúměrná kontrola, pomluvy, přidělování nedůstojných/nesplnitelných/nesmyslných úkolů, narušování soukromí, upírání informací, na které má daná osoba právo.

V případě bossingu se jedná o šikanu ze strany nadřízené/ho. Jde o praktiky vedoucího pracovníka či vedoucí pracovnice, aby si vynutil/a přizpůsobení, poslušnost nebo danou osobu vypudil/a z pracovního místa. Šikana ze strany podřízených se nazývá staffing a projevuje neférovými úroky vůči jedinci ve vedoucí funkci, které mají poškodit dotyčnou osobu, případně jeho/její pracovní tým či instituci.

Za stalking lze považovat opětovné, systematické, dlouhodobé obtěžování nevyžádanými esemeskami, e-maily, skype, různé druhy chatu, telefonáty, nechtěnými pozornostmi, případné opakované cílené sledování osoby. Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, ale též urážející, zastrašující. Pronásledovatelem či pronásledovatelkou může být osoba, kterou oběť může znát, ale také naprosto neznámá osoba. UHK velice důrazně varuje před získáváním kontaktních informací mimo profesní/studijní potřebu (např. získání telefonního čísla ze systémů UHK za účelem kontaktování s úmyslem intimní schůzky).

Za nevhodné/rizikové je považováno takové chování, které v obecném pojetí zahrnuje negativní postoje a chování vyjadřující nepřátelství, které je založeno na předsudcích z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, světového názoru či státní příslušnosti dané osoby či skupiny osob. Rizikové chování nesoucí rysy rasistického, xenofobního či extrémistického chování UHK netoleruje. Projevy takového jednání mají spoustu podob od verbálního napadání, přes obrazové či elektronické útoky po fyzické útoky na osoby či jejich majetek. Rasistické chování se může projevovat formou exkluze, tzn. vyloučení z různých aktivit a sociálních skupin nebo podceňováním schopností a potenciálu určitých osob.

V případě akutní krize se obraťte na Krizovou linku CDZ RIAPS Trutnov, která je dostupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu na telefonu: 702 256 762 (více informací na www.riaps.cz). Služby centra i krizové linky jsou zdarma, jsou poskytovány důvěrně a se zárukou mlčenlivosti pracovníka či pracovnice. Odborníci/odbornice centra i krizové linky Vám mohou pomoci s možností dalšího postupu řešení dané situace (mediace, informace, na koho se obrátit, se souhlasem anonymní konzultace s odborníky aj.).

V případě, že jste se Vy nebo další osoba (či skupina osob) ocitli v situaci, jež vykazuje znaky uvedeného nevhodného jednání a nejedná se o přítomnost akutní krize, která by vyžadovala okamžitou odbornou pomoc dotyčné osobě, máte několik možností, jak tuto věc řešit.

Odborná pomoc poradenského centra UHK

V případě, že jste se dostali do nepříjemné situace a vnímáte potřebu odborné pomoci, můžete se obrátit na UHK Point, který nabízí psychologickou a terapeutickou podporu.

Pracovnice a pracovníci centra psychoterapeutické podpory Vám nabízejí bezplatný první kontakt a konzultaci. Doporučeným prvním krokem v krizových případech a náročných situacích, při kterých nedochází k riziku ohrožení Vašeho života nebo okolí, je vhodné nejprve kontaktovat univerzitního psychologa, psychoterapeuta a krizového interventa Mgr. Damiána Kastnera. Je možné ho kontaktovat e-mailem: damian.kastner@uhk.cz. Pro potřeby řešení nevhodného jednání je možné také využít jednorázovou konzultaci s Mgr. Kastnerem na půdě UHK. Prostor je každé úterý od 13:00–14:00. Před osobním setkáním je nutné panu Kastnerovi napsat nebo si kontakt rezervovat na poradna@uhk.cz

Pomoc mimo UHK

  • Linka bezpečí: 116 111
  • ProFEM – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí
    • Linka právní pomoci: 608 222 277
    • Infolinka pro oběti sexuálního násilí: 777 012 555
    • www.profem.cz
  • Modrá linka – pomoc v krizových životních situacích
  • Persefona – pomoc obětem domácího násilí a znásilnění
  • Konsent – svépomocná skupina pro oběti sexuálního obtěžování a násilí: svepomocnaskupina@konsent.cz

V krizi se může ocitnout každý z nás. Krize je dokonce přirozená součást našeho života. Pravděpodobně teď přemýšlíte nad tím, co dělat, když sami zažíváte akutní krizi. Je možné, že pláčete nebo cítíte lítost, nebo naopak vztek, zlost, frustraci. Můžete přemýšlet nad ukončením svého života. Třeba nedokážete racionálně myslet. Zažili jste něco tak mimořádně negativního, že můžete prožívat šok a popření. Můžete přestat cítit sebe a plnohodnotně prožívat svět kolem Vás. Vnímat, že jste jakoby za sklem nebo mít pocit, že se život tam venku odehrává bez Vás, případně mimo Vás. Možná nevíte a nedokážete popsat, jak se cítíte, protože vůbec nic necítíte.

 

 

 

 

 

 

Pokud cítíte, že situaci nezvládáte, nebo se zhoršují fyzické a psychické projevy, volejte 155. Situaci je možné oznámit také nejbližší přítomné osobě.

Pokud jste svědkem/svědkyní krizové situace, mimořádné situace nebo rizikového jednání, kdy je osoba sama v ohrožení života, anebo ohrožuje jiné, volejte vždy nejprve pomoc přes nouzové služby 112, 155, 158.

Poté postupujte dle situace:

  1. Osoba v krizi s rozpoznatelnou změnou stavu vědomí

    Není možné vyloučit, že osoba bude jednat pod vlivem návykových látek (alkohol, drogy aj.). Nebo může akutně prožívat epizodu závažného psychického onemocnění.

    Platí: 1) Volejte nouzové služby a 2) Vaše ochrana je vždy na prvním místě.

    Pokud vyhodnotíte, že v rámci Vašeho pokusu rizikové situaci zabránit nebudete následně v situací bezprostředně ohroženi (například záchrana sebevraha z okenního rámu aj.), pokuste se zabránit ublížení na zdraví. V této situaci vždy na začátku volejte nouzové služby, i když to osoba odmítá.

  2. Krize

    Mimo výše uvedený případ je osoba možná v akutní osobní krizi (bez změny stavu vědomí). Možná se Vám svěřila, že přemýšlí o sebevraždě, například že "již dál prostě nemůže" aj. Zkuste navázat kontakt a udržujte jej co nejdéle. Pokuste se sami uklidnit. U každého z nás může totiž nastat stav paniky v důsledku reakce na situaci osoby v krizi. Volně dýchejte a klaďte otevřené otázky typu "a jak Vám je?" a projevujte pochopení, nehodnoťte negativní myšlenky (např. na sebevraždu). Pokud vyhodnotíte, že je osoba ohrožená na životě a situace je vážná, informujte ji o Vaší občanské povinnosti kontaktovat v takové situaci záchrannou službu. Pokud osoba souhlasí a zůstává, udržujte s ní kontakt do příjezdu nouzové služby. Pokuste se zajistit návaznou službu zvlášť v případě, že krize nebo její následky přetrvávají. Může se stát, že to daná osoba odmítne a odejde. Tímto jste udělali maximum. Odchodu plnoleté osoby zabránit nelze.

Pokud se rozhodnete nevhodné jednání, jehož jste byli obětí či svědkem/svědkyní, nahlásit, je pro tento účel zřízena Etická komise UHK, jež se Vaším podnětem bude zabývat.

Všechny osoby, které jsou zapojeny do řešení podnětu, jsou povinny zachovávat mlčenlivost. Váš podnět tak bude řešen výhradně diskrétně se zárukou mlčenlivosti a citlivým zpracováním problematické situace.

Etická komise UHK

Komise se zabývá posouzením případů porušení principů obsažených v Etickém kodexu UHK, na základě podaných podnětů.

Podání podnětu je možné uskutečnit dvěma způsoby:

  • elektronicky na e-mail etickakomise@uhk.cz,
  • listinnou formou na adresu podatelny UHK, obálkou označenou “Etická komise UHK – neotevírat”.

Obsah podnětu k prošetření Etickou komisí UHK:

  • údaje o osobě, které podnět podává,
  • popis porušení Etického kodexu UHK,
  • odpovídající důkazní materiál umožňující přezkoumání,
  • datum a podpis.

Komise zasedá v návaznosti na podání podnětu, nejpozději však do 3 měsíců od podání podnětu.

Složení komise, její řád a další informace naleznete na webových stránkách Etické komise UHK.

Whistleblowing

V souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, přijímá UHK podněty elektronicky, a to na adrese whistleblowing@uhk.cz. Bližší informace k ochraně osob, které oznamují porušení práva naleznete na webových stránkách UHK.

V případě, že se nevhodného chování dopustil zaměstnanec či zaměstnankyně, budou aplikována příslušná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tedy např. napomenutí, vytýkací dopis, výpověď či okamžité zrušení pracovního poměru s přihlédnutím na závažnost nevhodného chování.

Pokud se nevhodného chování dopustil student či studentka, postupuje se v souladu s vnitřními předpisy UHK, zejména s disciplinárními řády fakult UHK a v závažných případech může dojít až k vyloučení studujících.

Nad výše uvedené může nevhodné chování naplňovat znaky skutkové podstaty přestupku nebo trestného činu a může tak dojít k předání záležitosti i orgánům činným v trestním řízení. V takovém případě hrozí původci i správní nebo trestněprávní postih. 

V případě falešného obviní lze podat podnět Etické komisi UHK (viz předchozí text „Jak a komu mohu nevhodné jednání na UHK formálně oznámit?“). UHK bude při prokázání vědomě nepravdivého obvinění využívat ekvivalentních prostředků jako v případě postihu nevhodného chování.

Nabídka sekce: Ombudsmanka