Historická proměna města
Historická proměna města
Mapa - trasa proměny města
1) Eliščino nábřeží
Nábřeží je již od roku 1896 pojmenováno po české královně a římské císařovně Elišce Pomořanské, která byla čtvrtou manželkou Karla IV. V Hradci Králové žila a také zde v únoru roku 1393 zemřela. Na krátkou dobu v letech 1940–1945 neslo nábřeží název po dr. Karlu Kramářovi, českém politikovi a prvním předsedovi československé vlády, avšak poté se navrátil původní název Eliščino nábřeží. V 50. letech vznikl název nábřeží Protifašistických bojovníků. Od roku 1990 až dodnes nese nábřeží opět jméno po Elišce Pomořanské. Dominantou nábřeží je historická budova Muzea východních Čech postavená v letech 1909−1912 podle plánů význačného českého architekta Jana Kotěry (1871−1923). Od roku 1995 je stavba národní kulturní památkou.
Skica definitivního návrhu muzejní budovy (Vice viz http://www.muzeumhk.cz/historie-stavby.html)
2) náměstí Svobody
1) Eliščino nábřeží
Nábřeží je již od roku 1896 pojmenováno po české královně a římské císařovně Elišce Pomořanské, která byla čtvrtou manželkou Karla IV. V Hradci Králové žila a také zde v únoru roku 1393 zemřela. Na krátkou dobu v letech 1940–1945 neslo nábřeží název po dr. Karlu Kramářovi, českém politikovi a prvním předsedovi československé vlády, avšak poté se navrátil původní název Eliščino nábřeží. V 50. letech vznikl název nábřeží Protifašistických bojovníků. Od roku 1990 až dodnes nese nábřeží opět jméno po Elišce Pomořanské. Dominantou nábřeží je historická budova Muzea východních Čech postavená v letech 1909−1912 podle plánů význačného českého architekta Jana Kotěry (1871−1923). Od roku 1995 je stavba národní kulturní památkou.
Skica definitivního návrhu muzejní budovy (Vice viz http://www.muzeumhk.cz/historie-stavby.html)
2) náměstí Svobody
Dnešní náměstí Svobody bylo takto pojmenováno již v roce 1918. V roce 1937 bylo na počest druhého československého prezidenta přejmenováno na náměstí Dr. Edvarda Beneše. Tento název však vydržel pouhé dva roky, jelikož již v roce 1939 bylo vzhledem ke změně politické situace rozhodnuto o návratu k původnímu pojmenování. V roce 1940 vznikl název Labské náměstí, nicméně ani ten se neujal na delší dobu a v roce 1942 došlo k dalšímu přejmenování na Mozart Platz. Od té doby bylo náměstí přejmenováno ještě několikrát. Od roku 1945 neslo název Leninovo náměstí, od roku 1961 náměstí Petra Jilemnického, od roku 1970 náměstí V. I. Lenina a v roce 1981 byl opět vrácen název Leninovo náměstí. K obnovení současného názvu došlo v roce 1990. Dominantami náměstí jsou budovy nynější Filozofické a Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Budova č. p. 301 dostavěna roku 1897 sloužila pro potřeby Vyšší obchodní školy, později Obchodní akademie. V budově č. p. 331 dokončené roku 1900 sídlil původně učitelský ústav.
3) Gočárova třída
Gočárova třída se již od roku 1901 nazývala Jungmannova třída. Tento název si udržela až do roku 1953, kdy došlo k přejmenování na třídu Obránců míru. V roce 1970 vznikl název Leninova třída. Na počest architekta Josefa Gočára, jenž pro Hradec Králové vypracoval regulační plán a postavil zde mnoho významných budov, došlo v roce 1990 k přejmenování třídy na Gočárovu třídu. Toto pojmenování zůstává platné do současnosti.
Josef Gočár (1880–1945) se nesmazatelně vepsal do podoby Hradce Králové. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové. Gočár zde zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla) a dnešní Ulrichovo náměstí. Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.
Třída Obránců míru, r. 1958
4) Ulrichovo náměstí
Ulrichovo náměstí bylo takto pojmenováno v roce 1925. K přejmenování došlo pouze jednou – v roce 1953 bylo náměstí pojmenováno po čtvrtém československém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. V roce 1990 došlo k návratu k původnímu názvu, který vzdává hold významnému starostovi Hradce Králové Dr. Františku Ulrichovi, jenž se výrazně zasloužil o rozvoj města. Na náměstí se nachází řada architektonicky zajímavých budov: někdejší Ředitelství státních drah (čp. 810), konstruktivistická stavba z let 1928−1932 podle projektu architekta Josefa Gočára s reliéfem s motivem cestování a železnice. Dominantou protilehlé severní strany náměstí je palác Steinský-Sehnoutka (viz foto níže) postavený podnikatelem tohoto jména pro ústředí jeho firmy. Palác byl projektován v roce 1928 architektem Otakarem Novotným, vrstevníkem Josefa Gočára. Horní část budovy zdobí plastika Merkura s figurální šestidílnou alegorií textilu.
Ulrichovo náměstí, r. 1932, ještě bez vnitřní úpravy
5) K. H. Máchy
Tato ulice se od roku 1923 nazývala Jeronýmova. K první změně jejího názvu došlo v roce 1934, kdy získala název Alexandera I. Sjednotitele. Současný název získala v roce 1941, avšak na krátkou dobu – v letech 1945–1947 se vrátil název Alexandera I. Sjednotitele. Od roku 1947 je opět pojmenována po českém básníkovi Karlu Hynku Máchovi.
6) Klumparova
Od roku 1920 nedošlo v názvu ulice k žádné změně. Ulice byla pojmenována po Otakarovi Klumparovi (1860–1915), lékaři a veřejném pracovníkovi v Hradci Králové.
7) Baťkovo náměstí
Výstavba dnešního Baťkova náměstí byla dokončena v roce 1923. Původně neslo název Legerovo náměstí. Louis Leger (1843–1923) byl francouzský spisovatel a profesor slovanských jazyků a literatury. V roce 1940 bylo náměstí pojmenováno podle Leopolda Baťka (1856–1936), hradeckého lékaře a zdravotního rady, který se zasloužil o rozvoj komunální hygieny. V roce 1955 došlo k dalšímu přejmenování na náměstí doktora Šmerala podle Bohumíra Šmerala (1880–1941), československého politika a zakladatele Komunistické strany Československa. Současný název získalo náměstí v roce 1990.
8) Čelakovského
Ulice Čelakovského neprošla žádnými změnami, co se názvu týče. Nese jméno podle českého básníka Františka Ladislava Čelakovského (1799–1852), jehož osoba byla pro název ulice akceptovatelná pro všechny politické režimy.
Čelakovského ulice, 1926
9) Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí se od roku 1918 jmenovalo Husovo náměstí, od roku 1931 pak neslo název Masarykovo náměstí. V roce 1940 bylo přejmenováno na náměstí Boženy Němcové a o rok později se jeho název změnil na Nové náměstí/Viktoria Platz. V roce 1945 se přejmenovalo na Masarykovo náměstí. K dalším změnám došlo v letech 1953 – náměstí Velké říjnové revoluce, 1961 – Leninovo náměstí a 1970 – Mírové náměstí. Současný název získalo v roce 1989. Na rohu náměstí se nachází budova bývalé Anglobanky (čp. 642), vystavěné v letech 1922–1923 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Fasádu charakterizuje zakončení do tvaru písmene M. Před tuto dominantu náměstí byl v roce 1926 umístěn pomník prezidenta T. G. Masaryka. Autorem sochy je sochař Otto Gutfreund.
Masarykovo náměstí, r. 1922
10) Švehlova
Tato ulice byla v letech 1896–1934 součástí ulice Čelakovského, poté získala název Švehlova po Antonínu Švehlovi (1873–1933), což byl československý politik a předseda agrární strany. V roce 1949 byla přejmenována na Švermovu ulici po Janu Švermovi (1901–1944), československém novináři a politikovi. Současný název ulice získala v roce 1990.
11) Tylovo nábřeží
V roce 1918 neslo toto nábřeží název Masarykovo nábřeží, od roku 1931 potom Husovo nábřeží. Současný název získalo v roce 1946 podle Josefa Kajetána Tyla (1808–1856), českého dramatika.
Tylovo nábřeží ležící na pravém břehu Labe a vedoucí od Tyršova mostu přes náměstí Svobody k jezu Hučák patří k oblíbeným vycházkovým trasám po městě. Jeho dominantou je Gymnázium J. K. Tyla postavené v letech 1925–1927 na základě projektu architekta Josefa Gočára. Stylově je lze zařadit k počátkům konstruktivismu v moderní české architektuře.
12) náměstí Osvoboditelů
Náměstí vzniklo v roce 1933 a neslo název Fügnerovo náměstí podle Jindřicha Fügnera (1822– 1856), spoluzakladatele spolku Sokol. V roce 1942 bylo přejmenováno na Dvořákovo náměstí, v roce 1949 na náměstí Rudé armády. Od roku 1950 se jmenovalo Stalingradské náměstí. Současný název nese od roku 1963. V prostoru náměstí byla v letech 1929–1930 postavena sokolovna a v letech 1931–1933 Národní banka československá a Okresní hospodářská záložna. Lidově se náměstí nazývá „U tanku“ podle toho, že zde v letech 1945–1991 stál ruský tank T-34.
Tank na náměstí Osvoboditelů
13) Šimkova
V roce 1896 byla část současné Šimkovy ulice pojmenována Na příkopech. Od roku 1937 se tato její část začala nazývat gen. Čečka. Stanislav Čeček (1886–1930), československý generál, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů Československých legií v Rusku za 1. světové války. V roce 1940 se vrátil starší název Na příkopech. Od roku 1945 se ulice dodnes jmenuje Šimkova, a to po Karlu Šimkovi (1923–1945), členu skautské odbojové skupiny Válečná dvojka, který byl v roce 1945 v Hradci Králové zastřelen fašisty.
14) Třída ČSA
Od roku 1918 se část dnešní Třídy ČSA nazývala třída Legionářů a Jiříkova třída. Ve 20. letech došlo ke změně, kdy třída Legionářů byla přejmenována na třídu Národního vojska, v nezměněné podobě zůstala Jiříkova třída. Od roku 1939 se ulice sjednotily v jednu dlouhou Jiříkovu třídu, která se opět rozdělila na dvě v roce 1946, kdy byla jedna její část na počest Československé armády nazvána třídou Čs. vojska a druhá část Jiříkova třída. Od roku 1950 je ulice až do současnosti pojmenována jako třída Československé armády.
Jednou z dominant ulice je budova někdejšího katolického spolkového domu Adalbertinum, postavena v letech 1895−1897 podle návrhu architekta Františka Hellmanna. Nyní v ní sídlí Hradecká kulturní a vzdělávací společnost.
Jiříkova třída a hotel Grand, kolem r. 1915
15) V Kopečku
Od roku 1918 vídáme v pramenech ulici rozdělenou na dvě části, první nesla název Československé náměstí, druhá Palackého. V r. 1940 došlo k jejich přejmenování na Janské náměstí a U Pražské brány. Po roce 1945 byly názvy ulic opět pozměněny: z Janského náměstí se stalo Svatojánské náměstí a z ulice U Pražské brány se stala Palackého ulice. V roce 1958 se obě ulice sjednotily pod název V Kopečku tak, jak jej známe dnes. Při vstupu do nynější ulice V Kopečku stála od středověku nejvýznamnější městská brána, tzv. Pražská. Roku 1873 byla v rámci modernizace města z rozhodnutí magistrátu přes protesty veřejnosti zbourána.
Pražská brána – od středověku hlavní městská brána
Ulice V Kopečku, kolem r. 1913
16) Rokitanského
Politický ani jiný vývoj se v názvu této ulice během 20. století neodrazil. Jediná drobná změna je patrná ve vývoji měkkého a tvrdého i/y. Ulice je pojmenována na počest Karla Rokitanského (1804–1878), královéhradeckého rodáka, profesora patologické anatomie a prezidenta Vídeňské akademie věd.
V domě čp. 62 sídlí rektorát Univerzity Hradec Králové. Původně v těchto místech stával gotický dům, který byl v 16. století renesančně přestavěn. Po roce 1852 město dům přestavělo do klasicistní podoby. V rámci oprav budovy zde byla roku 2004 odhalena stropní malba
tzv. beuronské umělecké školy.
17) náměstí Jana Pavla II.
Již od konce 19. století bylo dnešní náměstí Jana Pavla II. součástí ulic Rokitanského a Sobkova. Od roku 1958 pak ulic Rokitanského a Karla Tomana. Ulice Karla Tomana převzala název po Karlu Tomanovi (1877–1946), vlastním jménem Antonínu Bernáškovi, českém básníku, novináři, překladateli a představiteli generace tzv. anarchistických buřičů. Sobkova ulice nesla jméno prvního královéhradeckého biskupa. V roce 1992 se obě tyto ulice sjednotily v jednu s názvem Děkanské náměstí, a sice podle polohy před budovou děkanství. Od roku 1997 náměstí nese název po papeži Janu Pavlu II., který město v roce 1997 navštívil.
Architektonickou perlou jsou barokní kanovnické domy (č. p. 49 až 52). Barokní přestavba renesančních domů (stojících na místě středověké zástavby) bývá připisována Janu Blažeji Santinimu. Protilehlému rohu náměstí dominuje dům Antonína Petrofa (čp. 60−61), novorenesanční budova vzniknuvší v roce 1905 přestavbou a spojením dosavadních samostatných objektů.
18) Soukenická
Již od konce 19. století se ulice nazývala U brány (branky) soukenické, po roce 1943 byla již natrvalo přejmenována na Soukenickou podle jiné blízké ulice, která tento název ve 14. století nesla na základě hojného počtu řemeslníků zde žijících.
19) Palackého
Od konce 19. století se ulice nazývala Palackého. Od roku 1942 nesla název Musejní. O tři roky později byla přejmenována zpět na Palackého. Název nese po českém historikovi, filozofovi, politikovi, a též významném kulturním činiteli Františku Palackém (1798–1876).
Ulice Palackého, kolem r. 1930 (pohled od muzea do ulice)
3) Gočárova třída
Gočárova třída se již od roku 1901 nazývala Jungmannova třída. Tento název si udržela až do roku 1953, kdy došlo k přejmenování na třídu Obránců míru. V roce 1970 vznikl název Leninova třída. Na počest architekta Josefa Gočára, jenž pro Hradec Králové vypracoval regulační plán a postavil zde mnoho významných budov, došlo v roce 1990 k přejmenování třídy na Gočárovu třídu. Toto pojmenování zůstává platné do současnosti.
Josef Gočár (1880–1945) se nesmazatelně vepsal do podoby Hradce Králové. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové. Gočár zde zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla) a dnešní Ulrichovo náměstí. Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.
Třída Obránců míru, r. 1958
4) Ulrichovo náměstí
Ulrichovo náměstí bylo takto pojmenováno v roce 1925. K přejmenování došlo pouze jednou – v roce 1953 bylo náměstí pojmenováno po čtvrtém československém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. V roce 1990 došlo k návratu k původnímu názvu, který vzdává hold významnému starostovi Hradce Králové Dr. Františku Ulrichovi, jenž se výrazně zasloužil o rozvoj města. Na náměstí se nachází řada architektonicky zajímavých budov: někdejší Ředitelství státních drah (čp. 810), konstruktivistická stavba z let 1928−1932 podle projektu architekta Josefa Gočára s reliéfem s motivem cestování a železnice. Dominantou protilehlé severní strany náměstí je palác Steinský-Sehnoutka (viz foto níže) postavený podnikatelem tohoto jména pro ústředí jeho firmy. Palác byl projektován v roce 1928 architektem Otakarem Novotným, vrstevníkem Josefa Gočára. Horní část budovy zdobí plastika Merkura s figurální šestidílnou alegorií textilu.
Ulrichovo náměstí, r. 1932, ještě bez vnitřní úpravy
5) K. H. Máchy
Tato ulice se od roku 1923 nazývala Jeronýmova. K první změně jejího názvu došlo v roce 1934, kdy získala název Alexandera I. Sjednotitele. Současný název získala v roce 1941, avšak na krátkou dobu – v letech 1945–1947 se vrátil název Alexandera I. Sjednotitele. Od roku 1947 je opět pojmenována po českém básníkovi Karlu Hynku Máchovi.
6) Klumparova
Od roku 1920 nedošlo v názvu ulice k žádné změně. Ulice byla pojmenována po Otakarovi Klumparovi (1860–1915), lékaři a veřejném pracovníkovi v Hradci Králové.
7) Baťkovo náměstí
Výstavba dnešního Baťkova náměstí byla dokončena v roce 1923. Původně neslo název Legerovo náměstí. Louis Leger (1843–1923) byl francouzský spisovatel a profesor slovanských jazyků a literatury. V roce 1940 bylo náměstí pojmenováno podle Leopolda Baťka (1856–1936), hradeckého lékaře a zdravotního rady, který se zasloužil o rozvoj komunální hygieny. V roce 1955 došlo k dalšímu přejmenování na náměstí doktora Šmerala podle Bohumíra Šmerala (1880–1941), československého politika a zakladatele Komunistické strany Československa. Současný název získalo náměstí v roce 1990.
8) Čelakovského
Ulice Čelakovského neprošla žádnými změnami, co se názvu týče. Nese jméno podle českého básníka Františka Ladislava Čelakovského (1799–1852), jehož osoba byla pro název ulice akceptovatelná pro všechny politické režimy.
Čelakovského ulice, 1926
9) Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí se od roku 1918 jmenovalo Husovo náměstí, od roku 1931 pak neslo název Masarykovo náměstí. V roce 1940 bylo přejmenováno na náměstí Boženy Němcové a o rok později se jeho název změnil na Nové náměstí/Viktoria Platz. V roce 1945 se přejmenovalo na Masarykovo náměstí. K dalším změnám došlo v letech 1953 – náměstí Velké říjnové revoluce, 1961 – Leninovo náměstí a 1970 – Mírové náměstí. Současný název získalo v roce 1989. Na rohu náměstí se nachází budova bývalé Anglobanky (čp. 642), vystavěné v letech 1922–1923 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Fasádu charakterizuje zakončení do tvaru písmene M. Před tuto dominantu náměstí byl v roce 1926 umístěn pomník prezidenta T. G. Masaryka. Autorem sochy je sochař Otto Gutfreund.
Masarykovo náměstí, r. 1922
10) Švehlova
Tato ulice byla v letech 1896–1934 součástí ulice Čelakovského, poté získala název Švehlova po Antonínu Švehlovi (1873–1933), což byl československý politik a předseda agrární strany. V roce 1949 byla přejmenována na Švermovu ulici po Janu Švermovi (1901–1944), československém novináři a politikovi. Současný název ulice získala v roce 1990.
11) Tylovo nábřeží
V roce 1918 neslo toto nábřeží název Masarykovo nábřeží, od roku 1931 potom Husovo nábřeží. Současný název získalo v roce 1946 podle Josefa Kajetána Tyla (1808–1856), českého dramatika.
Tylovo nábřeží ležící na pravém břehu Labe a vedoucí od Tyršova mostu přes náměstí Svobody k jezu Hučák patří k oblíbeným vycházkovým trasám po městě. Jeho dominantou je Gymnázium J. K. Tyla postavené v letech 1925–1927 na základě projektu architekta Josefa Gočára. Stylově je lze zařadit k počátkům konstruktivismu v moderní české architektuře.
12) náměstí Osvoboditelů
Náměstí vzniklo v roce 1933 a neslo název Fügnerovo náměstí podle Jindřicha Fügnera (1822– 1856), spoluzakladatele spolku Sokol. V roce 1942 bylo přejmenováno na Dvořákovo náměstí, v roce 1949 na náměstí Rudé armády. Od roku 1950 se jmenovalo Stalingradské náměstí. Současný název nese od roku 1963. V prostoru náměstí byla v letech 1929–1930 postavena sokolovna a v letech 1931–1933 Národní banka československá a Okresní hospodářská záložna. Lidově se náměstí nazývá „U tanku“ podle toho, že zde v letech 1945–1991 stál ruský tank T-34.
Tank na náměstí Osvoboditelů
13) Šimkova
V roce 1896 byla část současné Šimkovy ulice pojmenována Na příkopech. Od roku 1937 se tato její část začala nazývat gen. Čečka. Stanislav Čeček (1886–1930), československý generál, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů Československých legií v Rusku za 1. světové války. V roce 1940 se vrátil starší název Na příkopech. Od roku 1945 se ulice dodnes jmenuje Šimkova, a to po Karlu Šimkovi (1923–1945), členu skautské odbojové skupiny Válečná dvojka, který byl v roce 1945 v Hradci Králové zastřelen fašisty.
14) Třída ČSA
Od roku 1918 se část dnešní Třídy ČSA nazývala třída Legionářů a Jiříkova třída. Ve 20. letech došlo ke změně, kdy třída Legionářů byla přejmenována na třídu Národního vojska, v nezměněné podobě zůstala Jiříkova třída. Od roku 1939 se ulice sjednotily v jednu dlouhou Jiříkovu třídu, která se opět rozdělila na dvě v roce 1946, kdy byla jedna její část na počest Československé armády nazvána třídou Čs. vojska a druhá část Jiříkova třída. Od roku 1950 je ulice až do současnosti pojmenována jako třída Československé armády.
Jednou z dominant ulice je budova někdejšího katolického spolkového domu Adalbertinum, postavena v letech 1895−1897 podle návrhu architekta Františka Hellmanna. Nyní v ní sídlí Hradecká kulturní a vzdělávací společnost.
Jiříkova třída a hotel Grand, kolem r. 1915
15) V Kopečku
Od roku 1918 vídáme v pramenech ulici rozdělenou na dvě části, první nesla název Československé náměstí, druhá Palackého. V r. 1940 došlo k jejich přejmenování na Janské náměstí a U Pražské brány. Po roce 1945 byly názvy ulic opět pozměněny: z Janského náměstí se stalo Svatojánské náměstí a z ulice U Pražské brány se stala Palackého ulice. V roce 1958 se obě ulice sjednotily pod název V Kopečku tak, jak jej známe dnes. Při vstupu do nynější ulice V Kopečku stála od středověku nejvýznamnější městská brána, tzv. Pražská. Roku 1873 byla v rámci modernizace města z rozhodnutí magistrátu přes protesty veřejnosti zbourána.
Pražská brána – od středověku hlavní městská brána
Ulice V Kopečku, kolem r. 1913
16) Rokitanského
Politický ani jiný vývoj se v názvu této ulice během 20. století neodrazil. Jediná drobná změna je patrná ve vývoji měkkého a tvrdého i/y. Ulice je pojmenována na počest Karla Rokitanského (1804–1878), královéhradeckého rodáka, profesora patologické anatomie a prezidenta Vídeňské akademie věd.
V domě čp. 62 sídlí rektorát Univerzity Hradec Králové. Původně v těchto místech stával gotický dům, který byl v 16. století renesančně přestavěn. Po roce 1852 město dům přestavělo do klasicistní podoby. V rámci oprav budovy zde byla roku 2004 odhalena stropní malba
tzv. beuronské umělecké školy.
17) náměstí Jana Pavla II.
Již od konce 19. století bylo dnešní náměstí Jana Pavla II. součástí ulic Rokitanského a Sobkova. Od roku 1958 pak ulic Rokitanského a Karla Tomana. Ulice Karla Tomana převzala název po Karlu Tomanovi (1877–1946), vlastním jménem Antonínu Bernáškovi, českém básníku, novináři, překladateli a představiteli generace tzv. anarchistických buřičů. Sobkova ulice nesla jméno prvního královéhradeckého biskupa. V roce 1992 se obě tyto ulice sjednotily v jednu s názvem Děkanské náměstí, a sice podle polohy před budovou děkanství. Od roku 1997 náměstí nese název po papeži Janu Pavlu II., který město v roce 1997 navštívil.
Architektonickou perlou jsou barokní kanovnické domy (č. p. 49 až 52). Barokní přestavba renesančních domů (stojících na místě středověké zástavby) bývá připisována Janu Blažeji Santinimu. Protilehlému rohu náměstí dominuje dům Antonína Petrofa (čp. 60−61), novorenesanční budova vzniknuvší v roce 1905 přestavbou a spojením dosavadních samostatných objektů.
18) Soukenická
Již od konce 19. století se ulice nazývala U brány (branky) soukenické, po roce 1943 byla již natrvalo přejmenována na Soukenickou podle jiné blízké ulice, která tento název ve 14. století nesla na základě hojného počtu řemeslníků zde žijících.
19) Palackého
Od konce 19. století se ulice nazývala Palackého. Od roku 1942 nesla název Musejní. O tři roky později byla přejmenována zpět na Palackého. Název nese po českém historikovi, filozofovi, politikovi, a též významném kulturním činiteli Františku Palackém (1798–1876).
Ulice Palackého, kolem r. 1930 (pohled od muzea do ulice)
Nabídka sekce: Univerzitní osmičky
