Rozhovor o Vídni s dr. Martinou Bolom-Kotari

Paní doktorko, jak jste se do Vídně dostala a na jaké instituci jste působila?

V březnu roku 2021 jsem připravila vědecký projekt zaměřený na výzkum pečetí církevních hodnostářů v raném novověku a požádala o tříměsíční výzkumné stipendium v rámci programu AKTION Česká republika – Rakousko. V květnu jsem se dozvěděla, že mi stipendium bylo uděleno. Během pobytu jsem se stala součástí dvou pro historiky velmi důležitých a prestižních institucí, Institutu für Österreichische Geschichtsforschung na Univerzitě ve Vídni a Institutu für Mittelalterforschung na rakouské Akademii věd. Mým hlavním vedoucím a garantem pobytu byl prof. Walter Pohl, po celou dobu mě provázela dr. Pavlína Rychterová.

Proč jste žádala zrovna o pobyt ve Vídni? Byl pro Vás profesně důležitý?

Ať chceme nebo nechceme, Vídeň leží v centru zájmu všech historiků, kteří se věnují dějinám střední Evropy. Nacházejí se zde klíčové špičkové vědecké instituce, jakou představuje například onen zmíněný Ústav pro rakouský dějezpyt. Dále je tu řada knihoven, vybavených starými tisky i nejaktuálnější odbornou literaturou. A zejména, last but not least, archivy, v nichž jsou uloženy kilometry písemností, pramenů k evropským, tedy i českým dějinám. Já jsem potřebovala bádat v klášterních archivech, takže jsem musela cestovat i mimo Vídeň, což mi rozhodně nevadilo.

Profesně byl tento pobyt pro mne mimořádně důležitý. Připravuji se na habilitaci, píšu habilitační práci, získané materiály mi poslouží i k tomuto účelu. Navíc v profilu habilitanta je dnes stáž v zahraničí již standardem. K tomu připočítejte nově navázané kontakty, příležitost představit svůj výzkum kolegům a na oplátku se seznámit s jejich tématy a postupy.

Jak Váš pobyt probíhal?

Hodně času jsem trávila v archivech a knihovnách. Rájem pro mne byl klášterní archiv v Klosterneuburgu, kde jsem prostudovala téměř sto dvacet listin a popsala a zdokumentovala více než sto padesát pečetí. Z knihoven mi nejvíce přirostlo k srdci Oddělení starých tisků Rakouské národní knihovny, které je umístěno v nádherném Augustinerlesesaal v areálu Hofburgu. Získaný materiál bylo nutné zpracovat, což zabere ještě více času než samotné studium. Kromě toho mě úkolovalo i hostitelské pracoviště. Každé pondělí probíhalo interní kolokvium. Jeden z kolegů měl vždy přednášku na téma svého výzkumu, poté následovala diskuse. Moje přednáška se uskutečnila v pondělí 6. prosince. Nejprve jsem podala asi hodinový výklad, následovala smršť otázek, které jsem se během další půlhodiny pokoušela zodpovědět. Hodnotím to maximálně pozitivně. Dotazy kolegů, kteří sice o mém tématu přehled nemají, ale v tom svém jsou odborníky, mě přivedly k novým námětům. Sepsala jsem také popularizační blog, který by měl být zveřejněn na webu Institutu. Začala jsem pracovat na studii, která se na základě srovnání pečetí představených vybraných českých, moravských a rakouských klášterů v období konce 16. a počátku 17. století pokusí vysvětlit, jaký význam měly pečeti pro tyto církevní hodnostáře, jakým způsobem si volili motivy pro svůj pečetní obraz, nakolik představovala pečeť prvek jejich sebeprezentace a legitimovala či odrážela jejich společenské postavení.

Vedle toho jsem plnila i své závazky na fakultě, to znamená, že jsem v omezené míře učila naše studenty díky on-line technologiím, které jsme si v posledních dvou letech všichni osvojili. Konzultovala jsem se svými diplomanty. Zodpovídala dotazy uchazečů o studium. Zúčastnila jsem se dvou konferencí, z toho jedné zahraniční, pořádané Univerzitou v Toruni. V říjnu proběhlo pravidelné zasedání organizace ICARUS, jíž je FF UHK členem. Jako tajemnice této instituce jsem moderovala jednu sekci a pořídila zápis z jednání. Další povinnosti na mě čekaly v rámci organizace Time Machine, kde jsem se jako interní auditorka musela seznámit s účetnictvím za rok 2020 a na valné hromadě spojené s výroční konferencí v listopadu doporučit či nedoporučit schválení zprávy o hospodaření. Nenudila jsem se.

Kde jste vlastně ve Vídni bydlela?

Ihned po získání stipendia jsem si zažádala o přidělení bydlení přes Rakouskou akademickou službu. Dostala jsem sice byt v jiné lokalitě, než o jakou jsem původně usilovala, ale nakonec jsem byla velmi spokojená. Měla jsem prostorný jednopokojový byt s vlastní kuchyňkou a sociálním zařízením, vybavený lůžkovinami, nádobím, lednicí. Metro, autobusy v několikaminutové docházkové vzdálenosti. Do centra jsem pěšky došla do půl hodiny. Na vlakové nádraží Wien-Meidling za dvacet minut. Díky volbám jsem zjistila, že poblíž také česká ambasáda. Ale hlavně! Zámek Schönbrunn a nádherný schöbrunnský park, kam jsem chodila běhat nebo aspoň na procházky.

Děkuji za zmínění zámku Schöbrunn a procházek parku. To mne vede k otázce, co volný čas? Jak jste jej trávila?

Po pravdě, volného času jsem mnoho neměla. Nicméně samozřejmě jsem si prošla celý Schönbrunn, vnitřní prostory, oranžérii, Gloriette, bludiště. Den jsem strávila ve zdejší ZOO. V Albertině jsem navštívila skvělou výstavu věnovanou dílu malíře a sochaře Modiglianiho. Dále jen vyjmenuji některé: areál kláštera v Klosterneuburgu, Hofburg, vídeňské hřbitovy (trochu profesní úchylka historičky a genealožky), kostely. Z gastro zážitků samozřejmě různé hospůdky a kavárny, mou srdeční záležitostí je Tafelspitz (hovězí květová špička) v Café Sperl na Gumpendorfer Strasse.

Doporučila byste pobyt v cizině kolegům a studentům?

Jednoznačně ano. Mít možnost poznat, jak pracují jinde, vyměnit si názory a zkušenosti s kolegy, zkoumat zde nedostupný materiál, to vše jsou věci, které člověka posunou lidsky i profesně. Pokud jen trochu můžete, na nic nečekejte a podávejte žádosti o stipendia, cestujte. Možností je celá řada. Na katedře vám s tím ochotně pomůžeme.

Děkuji za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Mgr. Klára Rybenská, Ph.D.