Zahraniční pobyty a stáže a Erasmus+
Univerzita Hradec Králové prostřednictvím program Erasmus+ každoročně poskytuje možnost studentům oboru, zúčastnit se zahraniční stáže.
Aktuální možnosti studijních výjezdů na LS 2024/2025 Erasmus praktické stáže Mezinárodní kreditová mobilita
Momentálně probíhají výběrová řízení na studijní pobyty pro letní semestr v akademickém roce 2024/25:
1.) Erasmus+ studijní pobyty. Více informací naleznete zde. Přihlášky posílejte do 1. 10. 2024 přes tento odkaz.
2.) Mimoevropské studijní pobyty. Více informací o pobytech v Latinské Americe a Africe naleznete zde. Informace o výjezdech do Asie a USA jsou dostupné zde. Deadline pro podání přihlášek je stanoven na 30. 9. 2024. Formuláře pro podání přihlášek naleznete po rozkliknutí výše uvedených odkazů.
Výběrová řízení na mimoevropské studijní mobility se zpravidla konají dvakrát ročně - na jaře a na podzim. Po dodání požadovaných materiálů (přihláška, motivační dopis, strukturovaný životopis a průběh studia) se koná ústní pohovor. Nabídka partnerských institucí se neustále rozšiřuje, výběrová řízení nemusí být vypsána na všechny destinace.
Stipendijní podpora se řídí výnosem děkana č. 26/2020. Žádost v editovatelné podobě.
Kritéria výběru studentů na studijní pobyty:
- Jazykové vybavení – schopnost psát a hovořit v cizím jazyce - v příslušném jazyce dle univerzity, na níž má uchazeč zájem studovat.
- Motivace ke studiu v zahraničí, motivace ke studiu na příslušné univerzitě.
- Dosavadní studijní výsledky.
- Aktivity (katederní i mimokatederní) související s oborem studia či danou mobilitou.
Aktuální informace (kam můžete vycestovat, jaké získáte stipendium) se dozvíte i níže na této stránce (Soubory ke stažení).
Zkušenosti našich studujících z Erasmus+ pobytů
Příprava pobytu
Poprvé jsem se o programu dozvěděla od ostatních studentů, kteří již mimoevropskou mobilitu absolvovali. Nejdříve jsem váhala, jestli do toho opravdu jít, ale odjet bylo nakonec to nejlepší možné rozhodnutí.
Než celý pobyt začal, bylo potřeba zařídit a připravit spoustu věcí. Jednou z nejdůležitějších bylo vízum. Zařizování víza nebylo tak složité, jak se na první pohled mohlo zdát. Univerzita v Hong Kongu už má připravený formulář, který rozesílá všem výměnným studentům na e-mail. Tento formulář se jen vyplní, požadují v něm spoustu detailních informací a je potřeba je vyplnit opravdu správně, jinak bude vaše cestovní vízum zamítnuto. Po vyplnění se tento formulář pošle zpátky a pokud jsou všechny informace správné, stačí už jen počkat, zaplatit a vízum je připraveno.
Na tak dlouhou cestu je samozřejmě nutné se pojistit. Osobně jsem měla sjednané pojištění KOLUMBUS od Kooperativy, protože to pro mě byla v porovnání s ostatními cestovními pojištěními nejvýhodnější možnost. A i přestože je cestovní pojištění potřeba, já osobně jsem ho naštěstí během mého pobytu v Hong Kongu využít nemusela.
Jelikož jsou v Hong Kongu naprosto odlišné podmínky pro život, bylo nutné podstoupit hned několik očkování. Cestovní medicína se zabývá očkováním proti nemocem, pokud se chystáte na delší pobyt do zahraničí, centra této cestovní medicíny můžete najít ve velkých městech jako je Praha, České Budějovice, Kolín, Kladno a samozřejmě i Hradec Králové. Hodně záleží na tom, jaká očkování jste podstoupili v dětských letech, od toho se odvíjí volba dalších vhodných očkovacích látek pro vaši cestu do zahraničí. Já osobně jsem byla očkována proti Meningitidě typu A, C, W135 a Y, břišnímu tyfu a Hepatitidě typu A i B. Provedené očkování stálo necelých 6000 Kč.
Před začátkem mobility jsem se registrovala do systému DROZD (= Dobrovolná registrace občanů odjíždějících do zahraničí), ale dále jsem tento systém pro mou cestu nijak nevyužila.
Studium na The Education University of Hong Kong (akademický rok 2022/2023)
Na mé přijímací univerzitě v Hong Kongu se vyučovalo v anglickém jazyce. Někteří z učitelů také překládali těžší anglická odborná slovíčka do kantonštiny (jeden z oficiálních jazyků v Hong Kongu), protože i na předmětech vyučovaných v anglickém jazyce převažovali místní studenti.
Osobně jsem si zapsala předměty, které se tematicky dotýkaly sociologie: Chinese Culture and Identity, Social Culture: Hong Kong Context, Positive Psychology, Eas Asian Popular Culture. Univerzita má na výběr nespočet předmětů, myslím, že jich bylo přes 500. Předměty jsou z nejrůznějších a často i z velmi konkrétních oblastí, tudíž si tu každý student najde to, co ho opravdu zajímá a baví. Stejně jako já, ve všech mnou vybraných předmětech jsem si našla něco, co mě zaujalo a více rozšířilo obzory v rámci sociologie.
Na univerzitě byly všechny semináře povinné, povolena byla pouze 20% absence, což znamená, že za celý semestr mohl student chybět pouze dvakrát, s omluvením a vážnějším důvodem učitelé tolerují i tři absence. To se ostatně moc neliší od toho, co máme tady. Semináře byly dlouhé tři hodiny, což mě ze začátku dost překvapilo. Pauza byla na všech seminářích nastavena jinak, nebyl dán žádný pevný čas od-do. Většinou jsme dostávali jednu patnácti minutovou pauzu v polovině semináře, tudíž po hodině a půl. I přestože byly všechny semináře zajímavé, musím přiznat, že po třech hodinách výkladu v angličtině už jsem leckdy ani nevěděla, o čem se vlastně mluví, zvlášť, když mi za jedním tříhodinovým seminářem navazoval další. Bez přestávky. To však samozřejmě záleží na rozložení rozvrhů a výběru předmětů.
Na každý seminář bylo třeba splnit několik úkolů. Vždy a v každém semináři byl povinný projekt ve skupině. V průběhu semestru musela na každém semináři skupina studentů obhajovat skupinové prezentace na zvolené či dané téma. Skupinu pro zhotovení těchto projektů jsme si museli vždy sestavit sami, což mi bylo hned úvodní seminář nepříjemné, protože u většiny místních studentů bylo poznat, že nemají žádný zájem o to, se zapojovat do konverzace s výměnnými studenty. Nakonec ale byla komunikace a práce se členy všech mých skupinových projektů naprosto bez problémů. Mimo docházky a skupinových projektů byla pro splnění každého z předmětů potřeba dále četba materiálů, které byly poskytovány učiteli a jejich následné zpracování, seminární práce na určitá témata a také úkoly, které ale byly většinou velmi krátké a nezabraly více jak třicet minut. Žádné testy v průběhu semestru, žádné zkoušení. Pouze jeden z mých čtyř předmětů byl zakončen testem, ale to opět záleží na výběru předmětu. Univerzita používá ke známkování klasický systém známek A-F, ale každý z učitelů má škálu pro jednotlivé známky nastavenou jinak.
Ubytování, strava, doprava, ostatní
V Hong Kongu jsem bydlela na kolejích, které se nacházely v prostoru školního kampusu přímo vedle univerzity. O koleje si nejprve student musí sám, na stránkách univerzity, zažádat. Bylo třeba to udělat s velkým předstihem, protože je o koleje obrovský zájem a pokud nezbyde žádné místo, je téměř nemožné najít v Hong Kongu jiné ubytování, které by si student mohl delší dobu financovat sám. V rámci kampusu jsou dostupné čtyři různé koleje. Univerzita studentům přiřazuje koleje náhodně, není možné si vybírat. Každá z těchto kolejí má něco, není to tak, že by byla jedna luxusnější a jedna v naprosto hrozném stavu, takže je vlastně úplně jedno, kam vás univerzita zařadí. Co si ale možné vybrat je, je to, s kým budete na kolejích sdílet pokoj. Některé pokoje jsou po třech, některé po dvou. Univerzita dává na výběr, zda chcete bydlet s výměnným či místním studentem, pokud preferujete být radši sami, můžete si zažádat o pokoj i bez spolubydlícího, přičemž pokud bude dostatek místa pro všechny, univerzita vám vyjde vstříc. Poměr ceny a kvality ubytování byl odpovídající, za celý pobyt čili za 5 měsíců na kolejích jsem zaplatila necelých 22 000 Kč. Koleje měly 11 pater a na každém byla k dispozici koupelna se sprchami a záchody, také kuchyň, která byla vybavena vším, co bylo potřeba. Je však nutno dodat, že v kuchyni bylo opravdu velké množství hmyzu, který lezl úplně všude. Na druhou stranu, záchody spojené se sprchami byly vždy čisté a v naprostém pořádku.
V Hong Kongu je opravdu nadměrná vlhkost vzduchu, která přispívá i k vysokým teplotám, na které my nejsme zvyklí, a proto jsem ocenila možnost klimatizace na pokoji, která ale samozřejmě nebyla zadarmo. Stála zhruba 60 Kč za 30 minut používání, ale pokoje byly velmi malé, to znamená, že stačilo málo a teplota byla mnohem snesitelnější. Pračky a sušičky byly k dispozici všem na jednom patře na každé koleji, praní i sušení stálo dohromady zhruba 66 Kč. Pokud vás v půlnoci často honí mlsná, ale obchody už jsou zavřené, na patrech je tu hned několik automatů – každý z nich nabízí sladké i slané, jídlo i pití. Pokud si nevyberete nic v automatech, na koleji je dostupný i menší bufet. Přes den je samozřejmě také možnost stravovat se v menze. Ta nabízí snídaně, obědy, svačiny i večeře. V kampusu je mimo menzy také restaurace, 7/11 samoobsluha, dvě kavárny a také pojízdné občerstvení. Myslím si, že je tu opravdu pestrá nabídka a velké množství možností i pro ty nejnáročnější jedlíky. Všude nabízejí pokrmy také pro vegetariány či vegany. Většina jídel se na školním kampusu pohybuje v cenové relaci od 90 Kč – 200 Kč, což je za mě, vzhledem k chuti nabízeného jídla, opravdu skvělé a těžko byste v Hong Kongu hledali místo, kde se najíte levněji.
Co se dopravy týče, univerzita má pro své studenty vše zajištěno. Škola má svou vlastní autobusovou dopravu, která jezdí přímo dovnitř kampusu a vozí studenty na nejfrekventovanější stanici metra, ze které se pak dostanete kamkoliv potřebujete. Na této stanici metra pak čekají další školní autobusy, které vás dovezou i zpátky na kampus. Tyto autobusy jezdí každých 10 minut, ve všední dny do 23:00, v sobotu pak pouze do 19:00 a v neděli tento autobus nejezdí. Zaplatíte za něj pouhých 15 Kč. Navíc se školní kampus nachází hned vedle autobusové zastávky, odkud jezdí autobusy do města téměř nepřetržitě, je tu zastávka i pro Taxi. Metro a autobusy vás dovezou všude za opravdu nízkou cenu, jezdí stále a bez zpoždění, na což my také zvyklí nejsme, předražené Taxi tu tedy nebylo nutné. Pro Metro a většinu autobusů je tu potřeba mít speciální kartu, kartu Octopus, bez které se v Metru nesvezete. Univerzita vystaví pro studentu slevu na tuto kartu, kterou si pak student sám vystaví a může dočasně využívat. Kartu si samozřejmě musíte sami dobíjet, ale výhodou je, že Octopus neslouží pouze pro dopravu, ale můžete s ní platit v podstatě kdekoliv – ve všech obchodech, při nákupech, v restauracích…
Internet byl v celém areálu kampusu dostupný všem a zdarma. Přímo v kampusu se nachází i pětipatrová knihovna, ve které jsou na každém patře dostupné počítače s neomezeným používáním také zdarma, takže pokud nemáte svůj vlastní notebook, není žádný problém.
Akcí, které hostitelská univerzita pořádala pro všechny studenty, bylo opravdu obrovské množství. Pro každou akci si sami studenti vytvořili plakáty, které vystihovaly tematiku dané akce a ty poté byly vyvěšeny po celém areálu kampusu, takže si jich všiml úplně každý. Jednalo se například o akce, na kterých vás studenti z Latinské Ameriky učili tančit, studenti z Francie ukazovali, jak správně upéct makronky, členové sportovních týmů pořádali soutěže od basketbalu po šerm, studenti z Egypta kreslili nejrůznější vzory přírodní hennou… Tolik zajímavých akcí od studentů bylo každý měsíc nespočet. Akce pouze pro výměnné studenty obnášely především objevování místních pokladů a turisticky významných míst, což znamená, že jsme neměli moc možností interakce a kontaktu s místními studenty, kteří ale, jak už bylo řečeno, stejně neměli o komunikaci s cizinci žádný zájem. Turistické výlety nebyly povinné a každý z nás si mohl vybrat co navštívit chce a co naopak ne. Všechny studentské akce byly samozřejmě zcela zdarma a turistické výlety byly do 100 Kč, protože nám sama univerzita sjednala ty nejlevnější ceny, a navíc nás dostala na soukromá místa, kam se místní ani turisté z jiných zemí jen tak neodstanou.
Pokud byste v Hong Kongu stáli o nějakou brigádu, určitě ji najdete velice snadno. Hong Kong má nedostatek pracovníků snad úplně všude čili pokud hledáte přivýdělek, s největší pravděpodobností nebudete muset procházet žádnými složitými přijímacími procesy a pokud jste student, po dohodě se zaměstnavatelem můžete mít pracovní dobu flexibilní tak, jak si budete přát.
Finanční podpora, náklady na pobyt, celkové zkušenosti
Celkové náklady na pobyt v Hong Kongu činily přibližně 150 000 Kč, ale hodně jsem šetřila na jídle i na ostatních věcech. Přidělená finanční podpora FF UHK přispěla k pokrytí necelých 50 % mého pobytu, od začátku března už jsem musela využívat vlastní zdroje financování, které mi poskytovali moji rodiče. Mimo nákladů na bydlení a každodenní život se na univerzitě žádné jiné druhy poplatků platit nemusí.
Celkově bych můj pobyt zhodnotila na podtrženou 1 s hvězdičkou. Opravdu to byl můj nejlepší životní zážitek. Bála jsem se, že si nenajdu žádné přátele a už vůbec jsem si nedokázala představit, jak zvládnu žít sama půl roku na druhé straně zeměkoule. Získala jsem spoustu nových zkušeností do života, nekonečné množství zážitků, na které budu celý život vzpomínat, osamostatnila jsem se a noví přátelé z různých koutů světa jsou jen obrovským bonusem na konec.
Největším problémem bylo nedostatek informací ze strany přijímací univerzity. Například nikde nebylo psáno, že na kolejích nejsou k dispozici přikrývky, polštáře, prostěradla. Kuchyňské potřeby, pokud se nedomluvíte s ostatními studenty na patře na společném používání, byste si také měli obstarat sami.
Jinak se naprosto vše obešlo bez větších problémů a komplikací a můžu být jen vděčná, že jsem dostala příležitost být součástí mimoevropské mobility v Hong Kongu.
Bára Švejdová
V zimním semestru akademického roku 2021/22 jsem se rozhodl strávit v hlavním městě Estonska Tallinnu. Jak mě napadlo Estonsko? Oficiální důvod byl ten, že jsem byl již v celém Pobaltí kromě právě Estonska. Skutečný důvod? Kolo štěstí rozhodlo. Důkaz toho, že vám ve vycestování nerozhodnost bránit nemusí.
Výuka na Tallinn University a zejména v jejích humanitních předmětech probíhá v zásadě podobně jako u nás. Rozdíl vnímám, řekl bych, ve dvou faktorech. Tím první je fakt, že na každém humanitním oboru mají tamější studenti povinné předměty v angličtině, což je dobré nejenom pro rozvoj jejich schopností v cizích jazycích, ale také proto, že to spojuje místní a zahraniční studenty. Druhým poněkud výraznějším faktorem je styl seminářů. Jak jsem psal, celková výuka probíhá v podstatě stejně – jsou přednášky a semináře, tedy spíše pasivnější a spíše aktivnější hodiny (semináře mají povinnou docházku). Na Tallinn University jsem však vnímal větší apel na diskuse hlavně v seminářích, ale diskuse prakticky probíhaly i v přednáškách. Hodně se četlo a následně se pomocí diskuse rozvíjelo naše porozumění nejen samotných textů, ale hlavně jejich paralel v praxi. Osobně se mi tamní styl výuky líbil, ale nejsem moc komunikativní člověk, takže to pro mě byl zprvu šok.
Volný čas jsem trávil poměrně dost na kolejích kvůli ne moc příznivému počasí. Naštěstí jsem ale i tak měl možnost cestovat, takže jsem navštívil alespoň ty nejzásadnější města Estonska (Parnu, Tartu, Narva) a jakožto milovník přírody a turistiky i národní parky. Otočil jsem se i do sousedních zemí Finska a Švédska. Bohužel se mi nepodařilo navštívit Laponsko kvůli pandemii, no snad příště!
Estonci jsou náturou velmi podobní Čechům, takoví trošku mrzouti na první pohled. Small talk na ně moc nefunguje. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na jejich věhlasný „the stare“ – ať jdete kamkoli/kdekoli/s kýmkoli, Estonci na vás prostě divně koukají. Jinak mi však místní přišli jako pohodoví lidé, jen si k nim člověk musí najít cestu.
Zahraniční pobyt mi rozhodně dal možnost prasknout svou malou českou bublinu, otevřelo mi to oči a získal jsem zase trochu větší rozhled. Také to člověka posune v osobním rozvoji, zjistí, jak to funguje v jiné zemi, a má také možnost zkusit prostě něco nového mimo svou komfortní zónu. Cítím se být samostatnějším, v některých situacích klidnějším, a tak nějak celkově více otevřeným. Možná jsem čekal, že se mi o více zlepší komunikační schopnosti zejména v cizím jazyku, zpětně to hodnotím pouze jako mírné zlepšení, protože jsem moc s lidmi nekomunikoval, ale to je prostě jen moje pitomost.
Doporučil bych jakýkoli výměnný pobyt v zahraničí ať už studijní nebo pracovní. U Erasmu bych doporučil navštívit země trochu netradiční, neobligátní, ale je to v podstatě jedno. Prostě jeďte! Když to zvládl někdo jako já, zvládne to každý.
Martin Lelek
V zimním semestru ve 2. ročníku jsem vycestovala na celý semestr do Portugalska, do hlavního města Lisabonu na univerzitu ISCTE.
Vzala jsem si celkem 5 předmětů (jeden z nich byl kurz portugalštiny). Aby se mi co nejvíce podobaly předmětům vyučovaným zde v ČR, některé předměty jsem měla vyučované v portugalštině (v angličtině nebyly všechny, co jsem chtěla k dispozici), ale byly „english friendly“. Každý učitel se mi snažil vyjít vstříc, proto jsem měla většinu těchto přednášek v portugalštině nepovinných a na konci semestru pouze psala test nebo seminární práci v angličtině a dostala jsem také materiály v angličtině. Většina předmětů je zakončená právě na základě různých projektů a seminárních prací, proto jsem také měla čas na cestování a poznávání města a okolí. Učitelé i škola se hodně snaží vyjít vstříc, proto nebyl problém, že jsem portugalsky neuměla při příjezdu téměř vůbec.
Volný čas jsem trávila většinou s kamarády a cestováním po Lisabonu a okolí. Kolem Lisabonu je k dispozici spoustu vlakových spojů, které jezdí často a kousek od centra, takže cestování bylo jednoduché. V Lisabonu (a dalších městech) fungují různé organizace, zaměřené na Erasmus pobyty. Tyto organizace pak plánují spoustu výletů, ať už mimo Lisabon nebo po nejznámějších památkách v centru a různé seznamovací akce a večerní zábavu právě pro studenty z programu Erasmus. Seznámit se s lidmi není vůbec problém – já jsem jela do Lisabonu sama a už druhý den jsem se seznámila se spousty dalších studentů z různých zemí.
Kolem Lisabonu jsou krásná místa s výhledem na oceán. Můj školní rozvrh mi umožnil cestovat i na více dní, takže jsem stihla jet se spolubydlícíma i na delší výlety, např. do Porta.
Určitě je super i finanční příspěvek od školy. Sice nepokryje úplně všechny výdaje, ale určitě je to dost na to, aby mohl vycestovat skoro každý.
Lidé v Lisabonu jsou velmi přátelští a komunikativní. Pokud potřebujete, rádi vám s něčím pomůžou, pokud to jde. Jediný problém je, že se nenajde moc lidí, kteří umí mluvit anglicky. Ale vždy se šlo nějak domluvit. Další věcí co mě překvapila (ale ne moc zaujala :D ) jsou jejich pozdní příchody. Všude. Vždycky. Našla jsem si tam kamarádku, která měla auto a brala mě občas na různé výlety. Vždycky přijela o hodinu dýl, než byl domluvený sraz. Ale na to jsem si po chvíli pobytu zvykla – možná až moc.
Pobyt celkově byl pro mě velká změna. Jela jsem do země, ve které jsem nikdy předtím nebyla, a navíc úplně sama. Bydlení jsem si našla až 3 dny před začátkem pobytu, takže jsem ze všeho měla zezačátku trochu strach. Když jsem přiletěla, zvykla jsem si ale potom opravdu rychle. Vyzkoušela jsem si žít sama v cizím městě, a hlavně jsem si zkusila studium v angličtině. Byla to velká zkušenost, určitě jsem si zlepšila znalost angličtiny, naučila jsem se základy portugalštiny, a hlavně jsem si tam našla spoustu nových kamarádů z různých zemí. S pár lidmi jsme stále v kontaktu a v létě za mnou přijede na návštěvu kamarádka z Portugalska. Takže mi pobyt přinesl spoustu nových kamarádů a možností dále cestovat, zlepšil znalost cizích jazyků a zkušenost postarat se sama o sebe v novém prostředí a vše si sama zařizovat.
Určitě bych pobyt doporučila, a pokud to půjde, určitě bych ráda ještě někam vyjela. Vyzkoušet si studium v zahraničí, a ještě procestovat spoustu nových míst pro mě byla skvělá zkušenost.
Aneta Poklembová
Nabídka sekce: Student*ka