O konferenci

                                

17. ročník konference Hradecké dny sociální práce se koná pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Dipl.-Pol. Jany Maláčové, MSc.

Základní informace

Globální vymezení sociální práce formulované Mezinárodní federací sociálních pracovníků zdůrazňuje jako jeden z klíčových principů sociální práce princip lidských práv. Podle Prohlášení Mezinárodní federace sociálních pracovníků o etických principech by sociální pracovnice a pracovníci měli prosazovat základní a neodcizitelná lidská práva všech lidských bytostí. Měli by respektovat přirozenou hodnotu a důstojnost všech lidí a jejich individuální, sociální a občanská práva. Podle Etického kodexu Společnosti sociálních pracovníků České republiky by sociální pracovnice a pracovníci měli v praxi dbát na dodržování lidských práv u skupin a jednotlivců tak, jak jsou vyjádřeny v dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka, a to především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Chartě lidských práv Spojených národů a v Úmluvě o právech dítěte a dalších mezinárodních deklaracích a úmluvách. Dále by se měli řídit Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony České republiky, které se od těchto dokumentů odvíjejí.

 

 

Z národních i mezinárodních dokumentů vyplývá, že lidská práva by měla být východiskem, vodítkem pro praxi i cílem sociální práce. Ta by měla podle komentáře ke globální definici sociální práce přispívat k prosazování práv první, druhé i třetí generace. Práva první generace zahrnují individuální občanská práva jako například právo na svobodu pohybu a pobytu, na soukromí, na svobodu projevu či svobodu před svévolným zadržováním a politická práva, k niž patří právo volební. Práva druhé generace se orientují na práva sociální, ekonomická a kulturní, mezi nimiž jsou pro sociální práci podstatná zejména práva na přiměřenou úroveň vzdělání, na zdravotní péči, na bydlení a na menšinový jazyk. Práva třetí generace se zaměřují na nově definovaná kolektivní práva jako například právo na zdravé životní prostředí, právo na snižování ekonomických nerovností mezi rozvojovými a rozvinutými státy či práva menšin. Jak vyplývá z Prohlášení Mezinárodní federace sociálních pracovníků o etických principech, tak prosazování lidských práv není vůbec jednoduchým posláním, protože může být komplikované zajistit vhodnou míru rovnováhy mezi vzájemně kolidujícími lidskými právy – například právy individuálními a právy kolektivními či právy občanskými a právy kulturními. Jak je sociální práce připravená rozšiřovat své pole působnosti a zaměřovat se kromě práv první a druhé generace i na „nová lidská práva“ třetí generace?

Prosazování lidských práv ze strany sociální práce se stává stále více obtížným i díky současné neoliberalizaci společnosti.Všudypřítomný globální nátlak na omezování sociálního státu a rozmáhající se individualistické a meritokratické hodnoty vedou na jedné straně k růstu sociálních nerovností a chudoby a na straně druhé zpochybňují legitimitu pomoci chudým. Státy se stále méně zaměřují na garantování lidských práv, a naopak upírají více pozornosti na vymáhání povinností a sankcionování těch, kteří nezvládají plnění občanských povinností. Finanční závislost sociální práce na státu může v tomto kontextu vést k fatální otázce, jak prosazovat práva klientů ve společnosti, která od sociální práce stále více očekává kontrolu lidí, než jejich podporu a iniciování změn na mezo a makro úrovni. V této souvislosti je velkou neznámou, jak budoucnost sociální práce ovlivní pandemie koronaviru COVID-19.

V kontextu pandemie nelze opomíjet hrozbu posilování různých podob disciplinární moci, ospravedlňovaných potřebou chránit členy společnosti před rizikem ohrožení jejich zdraví či života. Je otázkou, zda široká plejáda kontrolních a na posílení kázně zacílených projevů působení „biomoci“nebude upřednostňovat udržení zdraví kapitalistické ekonomiky před lidskými právy. Takový posun by mohl přispět k dalšímu oklešťování práv nejzranitelnějších skupin lidí. Pokud se tato černá vize naplní, je možné, že vyvolá aktivizaci a kolektivní sebeorgranizaci nejrůznějších sociálních hnutí, jejichž cílem bude prosazovat sociální změny ve prospěch ohrožených skupin. A s tím souvisí další klíčová otázka: Budou sociální pracovnice a pracovníci jejich součástí, či nikoliv?

Témata konference

1. Dilemata mezi individuálními a kolektivními právy a možnosti jejich řešení
2. Prosazování lidských práv v kontextu ekonomických tlaků
3. Jak o lidských právech učit studující sociální práce?
4. Dilemata mezi kulturními a občanskými právy v kontextu sociální práce s různými kulturami a možnosti jejich řešení
5. Dilemata mezi snižováním rizik v životech klientů a jejich lidskými právy a možnosti jejich řešení
6. Participace klientů při prosazování jejich práv
7. Zkušenosti z oblasti sociální práce v období koronavirové krize
8. Social Work as a Tool for Human Right´s Enforcement - International Issues of Social Work

 

Důležité termíny:

Přihlášení přispěvatelů na konferenci je možné do: 31. 8. 2020.

Přihlášení pro účastníky bez příspěvku do: 31. 8. 2020.

Sdělení autorům o akceptaci a zařazení do sekce: 4.9. 2020

Termín odevzdání příspěvku: 17. 9. 2020

 

prof. Walter Lorenz, M.Sc., Ph.D.

Walter Lorenz is a qualified social worker (LSE), taught social work at universities in Ireland (Cork) and Italy  (Bolzano) and on retiring became contract professor at Charles University, Prague. He has written on intercultural pedagogy and political aspects of social work in various European contexts. He co-founded the European Journal of Social Work and Social Work & Society.