Seznam zasazených dřevin na náměstí Václava Havla

Jedná se o vždyzelený jehličnan s kuželovitou až jehlancovitou korunou, který může dosahovat výšky od 30 až do 65 metrů. Borka je šedivá, zpočátku hladká, ke stáru popraskaná až deskovitě potrhaná. Na větvích se nacházejí hustě na sebe nahloučené jehlice, které mohou dosahovat až 3 cm. Typickým znakem jsou dva bílé pruhy na spodní straně jehlice. Šišky dosahují až 18 cm a jsou velmi smolnaté, na větvích nevisí, ale jsou ve vzpřímené poloze. Jedle kvetou v průběhu května, šišky dozrávají v podzimních měsících a rozpadají se přímo na stromě.

ekologické nároky: Jedle je díky svému původnímu rozšíření odolná vůči nízkým teplotám, je však ale závislejší na dostatečné vláze, hlavně na dostatečné relativní vlhkosti vzduchu (zvyklost na oceánické klima). Vyhovují jí bohatší, hlubší půdy, snáší i vysoký zástin nebo osluněná stanoviště.

využití: V evropských zemích je dřevina často vysazována v parcích. V mnoha domácnostech je jedle také oblíbená v prosinci, kdy je využívána jako vánoční stromeček.

zajímavosti: Jedle kavkazská byla poprvé objevena v roce 1836 finským botanikem Alexandrem von Nordmannem při expedici v Kavkazu. Později byla jedle v latinském názvosloví pojmenována právě po něm. V místech původního rozšíření lze rozeznat dva poddruhy, klasický Abies nordmanniana subsp. nordmanniana (zelená barva) a méně zastoupený Abies nordmanniana subsp. equi-trojani (hnědá barva), který je zkřížený s Abies cephalonica (jedle řecká).

Liliovník tulipánokvětý je listnatý, opadavý, rychle rostoucí strom, obsahující jedovatý alkaloid tulipiferin. Obvykle dorůstá do výšky 25–30 m, ale může dorůst až do 40–50 m. Má korunu kuželovitého tvaru, která je obvykle široká 10–15 m. Kmen je rovný a zprvu šedý, poté tmavě hnědý a s přibývajícím věkem se na něm vytvářejí mělké rýhy. Mladé větve jsou zelenošedé, ale později červenohnědé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlouhé a široké zhruba 10–15 cm. Mají čtyři až šest špičatých laloků, jsou zelené a na podzim se barví do sytě žluté. Květy liliovníku jsou žlutozelené s oranžovým pruhem, velké 3–5 cm, mají šest korunních lístků a svým tvarem připomínají květy tulipánů. Plody jsou křídlaté nažky, které jsou uspořádané do souplodí, která připomínají šišky jehličnatých stromů. Souplodí jsou velká 5–8 cm.   

ekologické nároky: Vhodná půda pro liliovník je hluboká, kyprá a bohatá na živiny. Výšky 15 m dosáhne obvykle až po čtyřiceti letech stáří. Díky tomuto pomalému růstu je možné jej tvarovat do požadovaného tvaru nebo ho udržovat v malé velikosti.  Kvete v květnu až červenci, nejdříve po 10 letech. Je mrazuvzdorný, vydrží teploty do –30 °C.  

využití: V Severní Americe se používá jako užitkový strom, ze kterého se těží dřevo. Jeho hodnota je vysoká, jelikož jde o kvalitní lehké a měkké dřevo, které se snadno zpracovává. Pokud je z mladých stromů, je bílé barvy. Čím je liliovník starší, tím více zbarvené jeho dřevo je. Barva je pak žlutá s hnědým jádrem. Vyrábí se z něj nábytek, obklady na fasády nebo dokonce varhany. 

V mnoha zemích světa se používá jako solitérní dřevina, která se obvykle pěstuje v okrasných parcích a v zahradách.

zajímavosti: V Evropě se jako okrasná dřevina využívá již od 17. století. Některé z liliovníků jsou vyhlašovány jako památné stromy a mají speciální ochranu.  V ČR patří k nejstarším památným stromům liliovník tulipánokvětý rostoucí v zámeckém parku v Brtnici u Jihlavy. Jeho obvod kmene ve výšce 130 cm je větší než 3 m.

Šácholan japonský je opadavý strom dorůstající do výšky až 25 metrů. Někdy tvoří jen statný keř o výšce 5 až 10 metrů. Kmen šedé barvy se postupem času rozšiřuje. Letorosty jsou lysé, zbarveny žlutozeleně, při rozemnutí aromatické. Listy jsou tenké, obvejčité až široce eliptické, 6 až 10 cm dlouhé, na líci lysé, lesklé, na rubu v paždí žilek a na žilnatině chlupaté. Řapík je 1 až 1,5 cm dlouhý. Květy jsou do široka otevřené a dosahují 10 centimetrů v průměru. Mají bílou barvu, někdy jsou slabě načervenalé. Květ tvoří 9 okvětních lístků a tři vnější mnohem menší, které záhy opadají. Kvete od dubna do května, před rašením listů. Souplodí je růžové, válcovité, 10 až 12 cm dlouhé. Semena jsou sytě červená, uložena v souplodí měchýřků.

ekologické nároky: Ve své domovině roste v podhorských lesích. Vyžaduje slunné stanoviště se středně těžkou, humózní, slabě kyselou půdou. Musí být rovnoměrně vlhká, ale zároveň nesmí vysychat. Strom je plně mrazuvzdorný, snáší teploty až -34 °C, květy však snáší pouze slabé mrazíky a již při -3 °C dochází k hnědnutí.

využití: V České republice se šácholan japonský pěstuje jako okrasná dřevina. Jeho kultivary jsou taktéž hojně pěstovány. Odlišují se se zejména různou velikostí a zbarvením květů a celkovým tvarem dřeviny.

zajímavosti: Rod byl pojmenován na počest francouzského botanika P. Magnola.

Za optimálních podmínek dorůstá výšky přes 60 metrů. Jehlice jsou tmavě zelené, dlouhé 2,5 až 5 centimetrů, vyrůstající na krátkých brachyblastech v chomáčích po 20 až 30. Samčí fialové šištice jsou až 7 centimetrů dlouhé, samičí šištice jsou na vrcholu zaoblené. Od ostatních cedrů se odlišuje delšími jehlicemi a tím, že terminální výhon i konce bočních větví jsou zvláště u mladých stromů převislé.

ekologické nároky: Roste v nadmořské výšce 1200 až 3000 metrů. Prospívá mu mírné vlhké klima.

využití: V Indii se dřevo cedru používá pro stavbu lodí. Po celém světě je pěstován jako okrasný strom v mnoha kultivarech.

zajímavosti: Slovo „deodar“ pochází ze sanskrtského slova „devadāru“, což v překladu znamená „strom bohů“ nebo "boží strom". V Pákistánu je cerd himalájský národním stromem a v hinduismu je uctíván jako posvátný strom.

Svída japonská může být keř nebo strom vysoký 3–7 m s hladkou plátkovitě odlučivou šedohnědou borkou. Začíná jako keř, později může mít jeden nebo mnoho kmenů. Kmen je většinou krátký a koruna široká. Na zimu opadává. Má vodorovné až vzpřímené rozkladité větve a lysé, světle zelené až hnědozelené letorosty (mladé části). Tmavě zelené listy jsou vejčité až široce eliptické. Báze je široce klínovitá nebo zaoblená, okraj celokrajný nebo vzácně jemně zubatý. Na rubu jsou sivé, namodralé, nebo světle zelené a chlupaté se žlutavými chomáčky chlupů v paždí žilek (působí drsně). Na líci jsou krásně zelené a hladké. Typická je sbíhavá žilnatina. Měří 5–9 cm. Listy jsou vstřícně postavené. Na podzim se barví do odstínů červené barvy. Na jaře zdobí symetrickou korunu nápadné bílé květy. Nachází se na hustých dlouze stopkatých (4–6 cm) hlávkách se široce kopinatými nebo vejčitými listeny, které jsou 3–5 cm dlouhé, špičaté a zbarvené do bílé, žlutavé nebo narůžovělé. Na větvích setrvávají poměrně dlouho dobu – měsíc, někdy i déle. Jeho plodem jsou červené kulovité peckovice (2 cm), které srůstají do stopkatých plodenství.  

ekologické nároky: Roste v křovinách a horských lesích. Vyhovují mu také smíšené lesy, břehy vodních toků a podél cest od 400 m n. m. do 2200 m n. m. Potřebuje slunné stanoviště nebo polostín. Dřevina uvítá kyselejší (bez vápníku), dobře propustné, mírně vlhké až vlhké humózní půdy. Dlouhodobě přemokřené půdy jí nesvědčí. Starší rostliny se dokáží přizpůsobit sušším půdám. Je i mrazuvzdorný.  

využití: Díky elegantnímu habitu, bohaté násadě květů, krásnému zbarvení listů na podzim a nenáročnému pěstování je oblíbenou zahradní dřevinou. 

Existuje velké množství kultivarů, odlišují se zejména délkou a bohatostí kvetení, tvarem, barvou a velikostí listenů, zbarvením listů a celkovým vzrůstem. Bíle panašované listy má 'Summer Fun', žlutě skvrnité listy 'Gold Star'. Růžové listeny mají kultivary 'Satomi' a 'Heart Throb'. Oblíbený je bohatě kvetoucí kultivar 'China Girl' s krémově bílými listeny.  

zajímavosti: Plody (podobné exotickému ovoci typu cherimoya) se dají konzumovat natrhnutím slupky a vysátím dužiny. Plody se jedí především syrové, dále je lze zpracovávat na marmeládu nebo z nich péci sladké dezerty. Místně se používají k výrobě vína.

Strom dorůstá v oblasti svého původu do výšky 50 metrů. Ve střední Evropě dorůstá do 30 metrů výšky a až 2 metrů šířky. Kmen bývá přímý. Je typický svou korunou, která je u vzrostlého jedince nepravidelná a v obrysu kuželovitá. V horní části má vždy vzpřímené větve (nevytváří jednotlivá patra). Vrchol dotváří tupá špice. Kůra stromu se vyznačuje mělkými brázdami a šedohnědou barvou. Jehlice jsou až 3 cm dlouhé, tmavě zelené (u kultivaru „Glauca“ modrozelené). Na větvích se vytvářejí jehlicové svazečky (až 40 jehlic). Samičí šištice jsou válcovitého tvaru, dorůstají až do délky 6 centimetrů a každá zralá šiška má na svém povrchu široké šupiny. Samčí šištice jsou hnědožluté, válcovité, mírně zahnuté, až 5 cm dlouhé. Tvoří se v září a říjnu. 

ekologické nároky: Ideální místo pro výsadbu je osluněné a dobře odvodněné. Potřebuje dobře propustnou půdu s neutrálním až mírně kyselým pH, bohatou na živiny (např. vápenaté živiny). Potřebuje pravidelnou zálivku (především v prvních letech), hnojení především na jaře a občasný ořez. Vyhovují mu také dlouhé zimy s dostatkem sněhu a suchá, teplá léta. Ve střední Evropě však mohou mrazivé zimy cedr poškozovat.  

využití: Dřevo se využívá ve stavebnictví nebo při výrobě nábytku a lodí. Dříve se sbírala jeho pryskyřice. 

 zajímavosti: Pokud bychom udělali přesný překlad jeho jména z latiny, pak by se česky jmenoval cedr atlantský, ale používané české jméno je cedr atlaský, které je odvozeno od místa jeho původu, tj. pohoří Atlas v severní Africe.

Jedná se o opadavý strom, někdy jen keř, který dosahuje výšky běžně 4 až 10 metrů, v extrémních případech až 30 metrů. Má korkovité lišty a slabě hranaté letorosty. U starších jedinců lze pozorovat zvrásněnou borku. Listy jsou 5–7 laločnaté, mají jemně pilovitý okraj a zhruba jsou 10–18 cm široké. Na lícní straně jsou tmavozelené a lesklé, kdežto na rubu jsou světlejší s chomáčky chlupů v paždí žilek. Listy se na konci vegetační sezóny barví karmínově, žlutě, červeně, a dokonce i světle růžově. Řapík je 6–12 cm dlouhý. Kvete zelenavě žlutě a květy jsou v hlávkách. Plodenství z plodů se silnými zobánky má v průměru 3–4 cm a přes zimu vytrvává.  

ekologické nároky: Této rostlině se daří v humózních, čerstvě vlhkých půdách na chráněných místech. Vyskytuje se v lužních a údolních lesích čili kolem dolních toků řek, kde je půda lehce kyselá a především vlhká. Dále vyžaduje slunné či polostinné stanoviště.   

využití: Ambroň západní se využívá pro získávání pryskyřice, která se používá v léčitelství, kosmetice i potravinářství. Dřevo se využívá k výrobě železničních pražců a nábytku. V parcích se vysazuje pro své krásné zbarvení listů. 

zajímavosti: Ambroň západní je zajímavá tím, že obsahuje velké množství pryskyřice, která slouží například k výrobě žvýkaček. Někdy se používá jako aroma do tabáků, sladkostí a pečiva.

Jedná se o až 40 m vysoký opadavý strom se štíhlým kmenem a šedohnědou borkou. Listy jsou krátce řapíkaté, 10–25 cm dlouhé a 6–12 cm široké (nejširší blízko vrcholu), peřenodílné se 7–9 páry úzkých laloků. Z lícní strany jsou olysalé, na rubu pýřité až olysalé. Pupeny jsou velké, hnědé a chlupaté. Květy jsou jednopohlavné, opylovány větrem. Plody (žaludy) vyrůstají po 2–6 v paždí horních listů. Jsou dlouhé až 25 mm a mají tvar vejce. Číška žaludu je bezstopkatá se šupinami pokrytými chlupy.

ekologické nároky: Je to teplomilná dřevina, která v porovnání s dubem letním snáší vyšší zastínění. Dokáže růst i na těžkých jílovitých půdách. Není tolerantní k záplavám a vyhýbá se půdám s vysokou hladinou podzemní vody.

využití: Na Balkáně je pěstován ve výmladkových lesích jako zdroj palivového dříví. V ČR je využíván v okrasném zahradnictví, jako výrazný solitér.

zajímavosti: Dřevo je vysoce trvanlivé a odolné, proto se dříve používalo jako stavební materiál ve stavebnictví a hornictví.