Hostů bylo na Harvardu mnoho, ale všichni jsme se cítili vítáni, říká stipendista Fulbright-Masarykova programu Lukáš Vízek

Podařilo se vám nasbírat dost materiálu k vašemu výzkumnému záměru? Co budete chtít v budoucnu aplikovat do své praxe, např. při výuce na vysoké nebo střední škole? 

Shromáždil jsem mnoho materiálů a dávám jim konkrétní podobu, tak abych je mohl publikovat. Vytvořil jsem řadu podkladů pro další výzkum i pro práci se studenty. Na ni jsem se těšil, ale v současné situaci si budu muset ještě chvíli na klasickou výuku počkat. 

Spolupráci jste na Harvardu navázal hlavně s profesorem Jonem Starem, který podpořil vaši žádost o stipendium a zabývá se obdobným tématem jako vy, jen zaměřeným na algebru. Jak probíhala vaše vzájemná spolupráce?

S Jonem Starem jsme se scházeli prakticky každý týden. Je velmi otevřen spolupráci, zajímá se o tvorbu druhých, věnoval se pečlivě moji práci. Pravidelně jsme ji konzultovali při osobních setkáních.

S kým dalším jste ještě spolupracoval? 

S Jonem jsem se ještě vídal každý týden na jeho pracovní skupině. Říkal jí „lab“ neboli „laboratory“. Skupina to byla velmi pestrá, chodilo do ní asi deset lidí. Mezi nimi Chris, Američan a Jonův doktorand, Ashkita, Indka, doktorandka v oboru psychologie, Soobin, původem z Koreje, Jonova kolegyně, a další. Zde se otevřeně diskutovala práce všech zúčastněných a měl jsem tu možnost prezentovat své poznatky. Rozebírali jsme také Jonovu práci. Ten své myšlenky dával zcela k dispozici a každý se k nim mohl vyjádřit. Vládla tam vždy podnětná atmosféra, ke které přispívalo i to, že byli všichni z tolika různých oborů.

 V průběhu vašeho pobytu jste navštívil i základní školu, několik hodin jste i odučil. Je něco, co vás při výuce zaujalo? Jak jsou na tom američtí studenti v porovnání s našimi?

Měl jsem možnost provést několik hodin matematiky na místní základní škole, kde měl Jon malý úvazek. Lekce jsme soustředili na elementární geometrické konstrukce a ověřovali jsme mé náměty k tomuto tématu, které vycházely z mé práce v rámci Fulbrightova stipendia. Studenti byli milí, otevření a klidní. Chovali se podobně v hodině i o přestávce. Připadalo mi, jako kdyby mezi těmito dvěma časy nebyl rozdíl. Na druhou stranu jsem měl dojem, že studenti jsou zvyklí na volnější způsob práce a ne na soustředěnou obtížnější činnost. Nechci však být kritikem školy, na to jsem byl v USA příliš krátkou dobu.

Do USA se na půl roku přesunula celá vaše rodina, včetně školou povinných dětí – jak o vás bylo postaráno? Pomohla vám univerzita např. s hledáním bydlení?

Harvardova univerzita by nám poskytla ubytování v případě roční stáže, pronájem jsme si tedy v tomto případě, kdy jsem stáž měl na půl roku, zařídili sami. Sehnali jsme jej přes inzerát a bylo to překvapivě bez problémů. Děti chodily do státní základní školy. Byly ve třídách společně s dětmi jiných hostů na zdejších univerzitách. Jejich spolužáci většinou nebyli rodilými mluvčími, neboť byli ze všech koutů světa, tomu byla výuka uzpůsobená – v rozvrhu měly více hodin angličtiny.
Oblast Bostonu je značně kosmopolitní. To je její specifikum. Díky tomu, jsem mohl získat určitý nadhled nejen nad děním v naší republice, ale i ve světě. Jak na pobyt v USA budou vzpomínat naše děti, ukáže ještě čas.

Jsou spolu „Fulbrightovští“ stipendisté v nějakém kontaktu?

V oblasti Bostonu byli v tomto roce dva čeští stipendisté, jeden na Massachusetts Institute of Technology, druhý na Boston University. Vídali jsme se na akcích spolu s ostatními „Fulbright Visiting Scholars“ z celého světa připravovaných pod hlavičkou organizace WorldBoston. Přibližně každý měsíc jsme jeli na nějaký výlet, šli na koncert nebo na večeři. Jednalo se především o společenská setkání. Za ně jsem rád.

Je ještě něco, co vás v rámci stipendijního programu nyní čeká?

V závěru pobytu jsem představil svoji práci i naši UHK také v New Yorku v tamním Českém centru. Připravil jsem program jednoho Science Café. Moje stáž je nyní uzavřena. Doufám však, že se podaří udržet získané kontakty a spolupracovat s Jonem a jeho kolegy z Harvardovy univerzity i do budoucna.

Mgr. Lukáš Vízek, Ph.D.

Lukáš Vízek je didaktikem Katedry matematiky PřF UHK, věnuje se budoucím učitelům matematiky na druhém stupni základní školy a na střední škole. Spolupracuje s královéhradeckými gymnázii, s kolegy z Katedry didaktiky matematiky MFF UHK v Praze připravuje vzdělávací programy pro učitele, jako je např. Letní škola geometrie. Pro jeho přednáškovou a publikační činnost, výuku a další aktivity viz domovskou stránku.